Minule jsem psal o mistrovství světa v hokeji v roce 1959. Ale ze všech mistrovství mi nejvíc utkvělo to v šedesátém devátém. Mělo se konat zase v Československu, ale soudruzi se šampionátu nějak zalekli, a tudíž zřekli. Nebylo divu. Myslím, že by to neskončilo jenom rozmláceným Aeroflotem. Stejně by mě ale zajímalo, jak to tenkrát fízlové z StB zorganizovali. Mohli by nám to konečně sdělit, je to přece jenom už čtyřicet let. Nebo mi snad něco uniklo?Z toho mistrovství mám v hlavě obrázek Jožky Golonky, jak leží na ledě a buší hokejkou do ledu poté, co zavěsil parádního „banána“ Rusákům do sítě. A taky následné nepodání rukou po zápase. Rozmlácený Aeroflot a projev našeho hodného soudruha Husáka v neuvěřitelné českoslovenštině. V srpnu stejného roku pak válku na Václaváku. Co jiného to bylo, když někteří dobří dobytkové z lidových milicí stříleli ostrými do lidí? A pak už to šlo ráz naráz. Doktoři zakázali zpívat Martě Kubišové. Kteří doktoři? Přece doktor Štrougal a doktor Husák. To byl tenkrát dobově hořký vtip. A soudruh Husák vylepšoval svou neuvěřitelnou českoslovenštinu ještě neuvěřitelnějšími prolhanostmi a mnozí mu tleskali. A pak už zbyla jen bezmezná radost, když při jakékoliv příležitosti byli Rusáci poraženi. Taková trošku zaprděná radost. Radost to ale byla.
Byla krásná, ale zaplať pánbůh, že je to pryč.
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
