Někdejší kancléř měl sloužit jako zástava při jednání o propuštění vězněných teroristů
BERLÍN/PRAHA Ve svém boji proti západoněmeckému státu měli teroristé z Frakce Rudé armády (RAF) zjevně velké plány. V roce 1977 totiž uvažovali o únosu předsedy SPD a bývalého spolkového kancléře Willyho Brandta. Vyplývá to z dosud utajované dokumentace rozsudků Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu z roku 1985. Jako první o tom včera informoval deník Bild.
O „akci proti Willymu Brandtovi“ měli členové RAF hovořit 16. dubna 1977 v nizozemském Utrechtu. Tam se uchýlili bezprostředně poté, co v Karlsruhe spáchali atentát na spolkového státního prokurátora Siegfrieda Bubacka. Někdejší kancléř se přitom tehdy nacházel relativně nedaleko - v Amsterdamu. Spisy utajovány přes 20 let Utrechtské schůzky se zúčastnila mimo jiné Brigitte Mohnhauptová. Ta byla letos v březnu po 24letém vězení propuštěna na svobodu, když soud shledal, že už pro společnost nepředstavuje nebezpečí. Vrchní zemský soud ve Stuttgartu ji přitom v roce 1985 odsoudil k pětinásobnému doživotnímu trestu a dalším patnácti letům nepodmíněně. Týž soud tehdy k doživotí odsoudil také Christiana Klara. Ten spolu s dalšími dvěma bývalými teroristkami stále pobývá za mřížemi. Spolkový prezident Horst Köhler letos na jaře zamítl jeho žádost o milost.
Právě v soudních verdiktech z roku 1985 se píše o nikdy nerealizovaném plánu na únos Brandta. Po více než dvě desetiletí tyto spisy zůstávaly utajované - úřady to odůvodňovaly tím, že stále probíhalo vyšetřování okolností některých atentátů RAF. Odborná ani laická veřejnost tak neměla o záměrech teroristů unést Brandta ani tušení.
Tuto středu však spolková státní prokuratura dokumentaci verdiktů zpřístupnila. Novináři tak mohou za určitý poplatek získat jejich kopie, čehož jako jeden z prvních využil deník Bild.
Co se tedy ze spisů dozvídáme? Teroristé chtěli Willyho Brandta využít jako zástavu při případných jednáních o propuštění vězněných vůdců RAF. Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Jan-Carl Raspe se tehdy nacházeli ve speciální, pro ně vybudované věznici ve StuttgartuStammheimu. Další z tak zvaného tvrdého jádra RAF Ulrike Meinhofová byla tou dobou už po smrti. V roce 1976 totiž ve své cele spáchala sebevraždu. Jak vyplývá z právě zpřístupněné dokumentace, soudci byli také přesvědčeni, že RAF zvažovala útok na setkání ministrů zahraničí EU v Lucemburku. Německý podzim 1977 Vražda spolkového státního prokurátora Bubacka z dubna 1977 byla pouze začátkem ofenzivy levicových teroristů, která tragicky vyvrcholila na podzim téhož roku. V létě RAF zavraždila mluvčího představenstva Deutsche Bank Jürgena Ponta. 5. září potom teroristické komando uneslo šéfa Svazu zaměstnavatelů Hannse Martina Schleyera.
Cíl RAF byl jasný: vynutit si na západoněmecké vládě propuštění svých vězněných „soudruhů“. Němce podporovali i palestinští teroristé, kteří 13. října unesli letadlo společnosti Lufthansa s 86 cestujícími a pěti členy posádky. Po několikadenní anabázi únosci přistáli v somálském Mogadišu, kde všechny cestující úspěšně osvobodila německá protiteroristická jednotka GSG 9. Jen pár hodin poté, 18. října, byli Baader, Ensslinová i Raspe objeveni ve svých stammheimských celách mrtví. Měli u sebe totiž propašované zbraně i rádio, z něhož se o událostech v Mogadišu dozvěděli. O den později bylo také objeveno mrtvé tělo Hannse Martina Schleyera. Teroristé ho zadržovali 44 dní. Svého cíle tím však nedosáhli.
