SIESTA LN
Pavel Telička
Někdo sbírá známky, jiný luxusní limuzíny. Jeden je nejspokojenější u mariáše, druhého lákají osmitisícovky, třetímu stačí procházka na Říp. V letní rubrice Siesta LN se dozvíte, jak tráví volný čas lidé, o nichž se obvykle píše v souvislosti s jejich povoláním.
* LN Rád hrajete ragby, stal jste se prezidentem České ragbyové unie. Co vás na této hře nejvíce baví?
Funkci prezidenta České ragbyové unie vnímám spíš jako pomoc ragby z momentální nelehké situace, ve které se nachází. Teď spíše bafuňařím, než že bych sám aktivně hrál – to nechávám na mladších, zdravějších a lepších, třeba na svém synovi. Uvažuji ale, že bych od podzimu zkusil zase trénovat a soutěžit v Bruselu za tamní veterány.
* LN Ragby není v Čechách právě masový sport. Jak jste se k němu dostal?
Dostal jsem se k ragby relativně pozdě. Běhal jsem z jednoho sportu do druhého a vždy mě z něho nějaké objektivní okolnosti vytrhly, až se mi jednou naskytla tato možnost, kterou jsem chytil takříkajíc za pačesy. Jednak mě začal bavit ten sport samotný, jednak společnost lidí kolem něj a v neposlední řadě i možnost podívat se díky němu tu a tam do zahraničí, do západní Evropy.
* LN Když už jste bafuňářem, prozraďte, jak je na tom ragby v Česku? Stoupá tady o něj zájem?
Řeknu to zcela otevřeně: ragby se v Česku dostalo do velmi složité situace, kdy za celkem dosud kvalitním, ale stárnoucím reprezentačním týmem je značná výkonnostní rezerva. Byť má tento sport u nás osmdesátiletou historii, není příliš rozšířený. Jednou z našich priorit proto je, abychom dostali ragby mezi mládež, do regionů, do škol, tak jako je to třeba v Británii, ve Francii. Abychom se věnovali vzdělávání trenérů, zkvalitnili trenérskou i rozhodcovskou obec, abychom ze zaměřili na mladé, abychom ten sport zpopularizovali, přiblížili, abychom ho zatraktivnili pro sponzory. Momentálně procházíme fází stagnace, možná i krize, ale šli jsme do toho s novým výborem proto, abychom se z této nepříliš lichotivé situace dostali.
* LN Zmínil jste se o tom, že ragby hraje i váš syn. Rodiče v takovém případě obvykle své děti nutí, aby v dané disciplíně dosáhly toho, co oni sami nedokázali. Chováte se podobně, nebo synově ragbyové kariéře necháváte volný průběh?
Myslím si, že do jisté míry takový jsem. Rád bych, aby Kuba hrál ragby kvalitněji, než jsem ho hrál já, má pro to veškeré předpoklady, mimo jiné i proto, že ho hraje od útlého dětství. Na druhou stranu tak, jak jsem náročný k sobě, svým kolegům a podřízeným ve firmě, nebo jsem býval dříve ve vládní exekutivě, tak jsem náročný i ke svým dětem. I proto se snažím moc na Jakubovy zápasy nechodit a nestresovat ho. Na druhou stranu je fakt, že si ten sport vybral sám, dva a půl roku místo něj dělal judo a vyčítal jsem mu to. Pak se k ragby zase vrátil. Jediné, co po něm chci, je, aby sportoval. Sportem se děti otřískávají, zocelují fyzicky i psychicky, vytvářejí se v nich předpoklady pro týmovou souhru.
* LN Ovlivňuje ragby jako značně tvrdý sport osobnost člověka? Dovedete se díky němu stejně jako na hřišti rvát i v pracovním životě?
Ragby je určitě kontaktní sport, kde tu a tam utržíte nějakou modřinu, ale myslím si, že jeho reputace jako velmi tvrdého sportu není na místě. Je hodně sportů podstatně tvrdších nebo i sportů, kde se používají záludné praktiky. Ragby je v tomto až na drobné výjimky čistý, až džentlmenský sport, byť je kontaktní. Nicméně k vaší otázce, ano, pochopitelně každý sport dává člověku něco do života, jak po fyzické, tak po psychické, mentální stránce. Ragby, protože je fyzicky, technicky i takticky náročné, vás naučí řadě věcí i pro reálný život.
* LN Při čem si kromě sportu nejvíce odpočinete?
Od té doby, co jsem v byznysu, se snažím trochu více vnímat svůj osobní a rodinný život, takže si volného času vážím více, než tomu bylo v minulosti. Snažím se ho rozdělit mezi své blízké a aktivity a zájmy, které máme společné. Mám rád knížky, filmy, kulturu, rád poslouchám hudbu, především v autě, protože tam trávím relativně dost času a mám tam největší klid. Nemohu ale říci, že by něco výrazně vyčnívalo. Jsem člověk, který potřebuje změnu, jak v pracovním životě, tak ve využívání volného času, a to, co mě nesmírně baví, je zkoušet nové věci. Před dvěma lety jsem před svými čtyřicátými narozeninami žertoval, že bych si rád skočil padákem, tak jsem dostal jako dárek k narozeninám skok v tandemu. Teď si chci zkusit surf na moři. Člověk se snaží nezakrnět a poznávat nové věci.
* LN Jak často jezdíte na dovolenou, plánujete si pravidelná období určená k relaxaci?
Když jsem byl v diplomacii, za rok jsem ušetřil jen několik dní. Tím, že se v našem byznyse toho v srpnu tolik neděje, určitě si dva až tři týdny dopřeji. Moje aktivity dost často zasahují i do víkendů, nicméně se alespoň jednou za čas snažím, aby byl víkend oproštěn od práce i cestování. A určitě si dopřeji týden dovolené v zimě. Rozhodně se na dovolenou nedívám jako workoholik a netěším se tím, že jsem jí vyčerpal málo.
***
Něco navíc...
* Jaký nejvyšší vrchol, skutečný či profesní, jste v životě zdolal?
Profesním vrcholem byl asi můj příspěvek k začlenění ČR do EU, včetně vyjednávání navenek i doma. Co se výšlapu týče, asi se pohybuji v tom úplném základu, to znamená 3000 plus, ale mám touhu dostat se někam výš, nad pět tisíc, k šesti tisícům.
* Když se řekne dovolená, vybaví se vám batoh a pohorky nebo slunečník a lehátko?
Obojí. Vidím prostor pro kombinaci.
* Které dvě věci byste si s sebou vzal na opuštěný středomořský ostrov?
Snažil bych se tam vůbec nedostat. Když už, tak pitnou vodu a nůž. Vyrazil byste do práce za parného letního dne jenom v kraťasech? Záleželo by na tom, co bych ten den v práci měl, ale na rozdíl od dřívějška si to dnes dovedu představit.
Curriculum vitae
Pavel Telička
* Narodil se v roce 1965 ve Washingtonu, vystudoval práva na UK v Praze.
* Od roku 1986 pracoval pro ministerstvo zahraničních věcí, byl členem delegace pro jednání o Evropské dohodě o přidružení, později působil jako zástupce velvyslance při ES, na ministerstvu vedl odbor Evropských společenství a působil jako první náměstek ministra zahraničí a státní tajemník pro evropské záležitosti.
* V lednu 2003 se stal velvyslancem ČR při EU v Bruselu. Od 1. května do 22. října 2004 působil v Evropské komisi jako první český eurokomisař bez vlastního resortu.
* Dnes podniká, založil poradenskou firmu BXL a střídavě pobývá v Praze a Bruselu.
O autorovi| s bývalým eurokomisařem hovořil Jakub Vavruška
