Pelikáni se snaží vyprostit z ropy husté jako dehet, která se drží v kalužích hlubokých po pás, zatímco další rozpínají neužitečná křídla, z jejichž per jim kape olejovitá kaše. Na pobřeží voda vyplavuje mrtvé ptáky a delfíny pokryté kalem. Mušle, které by druhdy zářily perleťovou bělostí pod horkým červnovým sluncem, se zbarvily do purpurova.
Podobné scény se odehrávají podél kilometrů pobřeží téměř sedm týdnů poté, co vybuchla plošina společnosti British Petroleum a vrt v hloubce půldruhého kilometru začal chrlit miliony litrů ropy.
„Tohle pobřeží je můj dvorek za domem, můj život,“ říká Dave Marino, hasič a rybářský průvodce z Myrtle Grove. „Nechci říkat, že mi to trhá srdce, protože to už bylo řečeno. Tohle je noční můra. Zdá se, že bude přicházet vlna za vlnou a nikdo to nedokáže zastavit,“ dodává. Ropa se vytrvale šíří na východ a v posledních dnech se vylévá na pobřeží ve větším množství navzdory uzávěru, který se BP podařilo na vrt umístit a odsávat s jeho pomocí část unikající ropy.
Americký prezident Barack Obama v sobotu slíbil bojovat proti největší ropné katastrofě – jaká kdy USA po expolzi ropné plošiny 20, dubna postihla – společně s obyvateli pobřežních oblastí a ostře se opřel do BP.
Jeho ujištění poskytla ale jen malou útěchu lidem, kteří žijí a pracují podél pobřeží čtyř států vystavených nyní ropě z první ruky – Louisiany, Mississippi, Alabamy a Floridy. V alabamském Gulf Shores jsou chodníky vedoucí k hotelům tečkované ropou z nohou lidí, kteří si vyšli na pláž.
Skvrna stovky metrů dlouhá se vylila na pobřeží a pokryla bílý písek hustou, červenou kaší. Lidé s ní vyrazili bojovat, začali ji nabírat do pytlů, ale než stihli uklidit první vlnu, dorazila další.
Turistická sezona je v prachu Ropa se tu na pobřeží vyplavuje v době začátku lukrativní turistické sezony a ti, kdo sem přijeli kvůli místním plážím, jí nemohou uniknout. „Je mi z toho zle,“ říká Rebecca Thomassonová z Tennessee a ukazuje nohy potřísněné hnědočervenými šmouhami. „Už jsme se byli předtím podívat na Floridě a bylo to tam ošklivé, ale s tímhle se to nedá vůbec srovnat.“
Erin Tamberová, která se do této části Alabamy přestěhovala z New Orleans po hurikánu Katrina, se vydala na pláž Pensacola, aby se podívala na oranžové skvrny, které tu nechal odliv. „Připadám si, jako bych měla kousek ráje a v mžiku se z něj stala skládka toxického odpadu,“ říká.
V Louisianě podél pláží na ostrově Queen Bess jsou až metr hluboké ropné rybníčky, z nichž se stávají pasti na ptáky. A nejen na ně, jak se přesvědčil Joe Sartore, fotograf časopisu National Geographic, který se do jednoho z nich zabořil po pás a musel být z dehtovité ropy vytažen. „Kdybych tam byl sám, zahynul bych,“ prohlásil pak.
Prvních šest týdnů od katastrofy do louisianského záchranného střediska pro ptáky zasažené ropou lidé nosili jednoho až čtyři opeřence denně. Teď se jejich počet zvýšil na řádově desítky. Federální úřady uvádějí, že z Mexického zálivu a jeho pobřeží bylo sesbíráno téměř 800 mrtvých ptáků, mořských želv, delfínů a dalších volně žijících zvířat.
Přesto vědci uvádějí, že počet uhynulých živočichů zatím zůstává relativně mírný, daleko nižší než desetitisíce ptáků, mořských vyder a dalších zvířat, která uhynula po katastrofě ropného tankeru Exxon Valdez u Aljašky.
Odborníci ale varují, že mokřiny, pláže a pobřežní vody zálivu s širokým spektrem živočichů by se mohly stát smrtící zónou, kde se úhyn potáhne měsíce nebo roky.
Škody podle nich mohou být horší pod hladinou moře, kde ropa a látky rozprašované na její rozpouštění zabíjejí zooplankton a drobné bezobratlé živočichy na samotné základně vodního potravního řetězce.
