Úspěch krajní pravice a historický propad obou tradičních velkých stran jsou varováním – a zdaleka ne jen pro Rakousko.
Opět se ukázalo, jak zhoubné může být rozparcelování moci mezi hlavní aktéry, kteří tak roli opozice uvolní pro extremisty.
Jak poučné v době, kdy se u nás opět přetřásá odkaz opoziční smlouvy. Když už to nefunguje ani v Rakousku, kde dělení sfér vlivu mezi socialisty a lidovci v minulosti dosáhlo obludných rozměrů, je to snad signál i pro ty nejzarputilejší obránce „stability“ a pověstného „klidu na práci“.
Výsledek rakouských voleb je také varováním pro ty politiky, kteří se nechtějí špinit nepříjemnými tématy a některá radši tabuizují. Jakkoliv může být odpor k imigraci a Bruselu iracionální (ne vždy tomu tak ale je), ignorování těchto témat jen dál nahrává extremistům. Pokud nezbude jiné řešení než do vlády přizvat jednu z krajně pravicových stran, nebude to nic příjemného. Snad se alespoň zbytek EU poučil a nenadělá ještě větší škody ostrakizací Vídně jako před osmi lety.
