Důvod je jednoduchý. V Česku stejně jako v Rakousku se firmy potýkají nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků. A Rakušané proto doufají, že když se Češi vyučí u nich, zůstanou v zemi pracovat i po dokončení školy. A i kdyby v Rakousku nezůstali, odvedou práci už během učení.
„Už dlouho zaměstnáváme Čechy. Pak se tedy nabízí otázka, proč bychom si nemohli vychovávat také české učně,“ říká prokurista rakouské stavební firmy Simader Fritz Mayer. Firma je jedním z hornorakouských podniků, které v úterý na základě přeshraničního projektu ukazovaly svůj provoz padesáti čtrnáctiletým dětem z Budějovicka. A to s jediným cílem. Přimět české děti, které alespoň trochu umějí německy, aby se naučily řemeslo v Rakousku.
„Na tuhle první akci jsme měli od firem tak enormní ohlas, že budeme exkurze v květnu a v červnu opakovat,“ uvedla Gisa Schosswohlová, manažerka projektu.
Čeští učni se stávají v Rakousku žádaným zbožím, protože rakouské stejně jako české děti se na řemeslo nehrnou. Rakouské podniky proto doufají, že české studenty zlákají na výhodnější podmínky, než mají žáci na českých učilištích.
„V Rakousku učně vychovávají přímo firmy, které s nimi zároveň od počátku uzavírají zaměstnaneckou smlouvu,“ říká Veronika Havlíková, ředitelka Jihočeské společnosti pro rozvoj lidských zdrojů. Žák, který studuje, ale zároveň pracuje, si může ve vyšších ročnících odnést každý měsíc domů přes 20 000 korun. A firmy mu nabízejí i další výhody. „Učni se přitom nemusejí zavazovat k tomu, že po ukončení učiliště u firmy zůstanou. Pracují totiž i během studia,“ říká Havlíková.
Mnozí čeští odborníci přitom tvrdí, že pokud nechce Česko navždy přijít o řemeslnickou tradici, musí stát i firmy po vzoru Rakouska mnohem více investovat do učňovského školství. „Byl jsem v Rakousku na učilišti, kde se učilo sedm žákyň z Česka a žádná Rakušanka. A to jen proto, aby se ta škola udržela a v kraji zůstala tradice určitého řemesla,“ říká Pavel Veselý, ředitel Integrované střední školy stavební v Českých Budějovicích.
V Česku firmy podle něj váhají s -tím, aby učňům poskytly stipendia. Je to ale dáno také tím, že česká firma si na rozdíl od mnoha zahraničních nemůže náklady na stipendium odečíst z daní. „Rakouský učeň si někdy vydělá za měsíc více peněz než náš učitel,“ říká Veselý. Motivační program pro studenty učilišť je přitom podle něj jednou z cest, jak rodiče přimět k tomu, aby se nebáli dát své děti „na řemeslo“.
***
„Učni se nemusejí zavazovat k tomu, že po ukončení učiliště u firmy zůstanou. Pracují totiž i během studia.“
