Nežijeme naštěstí ani ve válce, ani na Haiti. Naše nebezpečí jsou přiměřená relativně spořádané evropské existenci – před týdnem sníh a zapadané chodníky, teď rampouchy, které už zranily několik chodců.
Za každé zranění nese odpovědnost majitel domu, odpovídá totiž ze zákona za to, co se děje na střeše. Ale jsou tu i subtilnější souvislosti. Proč historicky ještě nedávno celkem nikoho nenapadlo vidět v padání rampouchů celospolečenský problém?
Dřív, když se takový rampouch ulomil, bylo zpravidla kam uskočit. U chodníků parkovalo míň aut, protože na auto se zmohlo míň lidí. Kromě toho existoval domovník. Po převratu společnost zažívala přechod od naprosto nereálných cen bydlení k cenám reálnějším. V éře brutálního narovnávání druh domovník, který často bydlel jen za to, že se staral o provoz domu, vymizel.
Škoda ho. Máme ale aspoň malou útěchu: kdyby se udržel reálný socialismus se svými OPBH, nepadaly by nám touhle dobou na hlavu rampouchy, ale domy.
