PRAHA Jeho „monopol na komentáře“ některým vadil, opakovaně ho kritizoval třeba bývalý redaktor Radiožurnálu a dnešní člen rozhlasové rady Antonín Zelenka. Přesto Ivan Hoffman vydržel psát ranní poznámku Radiožurnálu dvanáct let: sám, prakticky den co den. Skončil s loňským prosincem.
„Pokud jde o poznámky, obávám se, že mají příběh stále stejný. Představ si osamělého čtenáře, který v nočním tichu tak dlouho pročítá agenturní zprávy, až ho najednou některá překvapí, nadchne nebo rozzuří, mezitím vykouří krabičku cigaret a jednou dvakrát se sám pro sebe potutelně anebo poťouchle usměje,“ přiblížil Hoffman v bilanční publikaci k osmdesáti letům rozhlasu svoji práci.
Komentovat začal krátce potom, co přišel do Českého rozhlasu ze soukromého Rádia Alfa, kde byl generálním ředitelem. Od září 1995 psal poznámku pro Radiožurnál dvakrát týdně, od prvního ledna 1996 každý všední den, s výjimkou pár týdnů o prázdninách.
Nejprve příspěvek každý den namlouval ve studiu, od roku 2000, kdy se s rodinou přestěhoval na vesnici, je začal posílat přes internet.
Technologii, která to umožnila, uvítal. „Cítil jsem, že jsem hodně ponořen do pražského prostředí všech kolegů novinářů, že všichni stále probíráme totéž, a chtěl jsem mít odstup.“ Vždy se také snažil, aby poznámka nevyjadřovala jen jeho názor, ale aby se pod ni mohli podepsat i ostatní: „Aby to byl jakýsi firemní sloupek.“
Nová ředitelka ČRo1 Barbora Tachecí komentativní prvek na čas z rána vyřadila: „Nemyslím, že je šťastné mít stabilně v nejdůležitějším rozhlasovém čase, což je ráno, pořád jeden jediný úhel pohledu,“ míní. Chce jich pět, na každý den jeden, aby celek byl vyvážený. Oslovila proto Jefima Fištejna, Martina Komárka, Radka Kubička či Jiřího Dienstbiera. I s Hoffmanem dál počítala, ten ale odmítl. Kouřit přestal, a teď může i klidně spát. Ranní poznámky totiž vždy psal v noci. „To člověk může dělat jedině, když ho to baví. Jinak to nejde,“ dodává.
