Do lékáren dá středočeský hejtman David Rath informační ceduli se jménem soudkyně a číslem na soud, aby pacientům vysvětlil, proč mají platit poplatky v lékárnách. Takto popsal svoji pomstu soudkyni, která ve čtvrtek označila za nezákonné rušení poplatků ve zdravotnictví.
Pro hejtmana Ratha bych měl malý zlepšováček.
Ona totiž ta pomsta nebude účinná. Stačí, aby se na zveřejněné telefonní číslo připojil automat, a ten, když se někdo zeptá, proč má dotyčný platit poplatky v lékárnách, odpoví, že tak to stanoví zákon. Což ostatně je jeden z důvodů, proč provinilá soudkyně rozhodla, jak rozhodla. Takže ten zlepšovák je asi takový: hejtman Rath by v duchu své pomstychtivé logiky mohl zveřejnit jméno soudkyně a také její fotografii.
Pokračování na straně 10
Rathokracie: se soudkyní si to...
Dokončení ze strany 1 Aby se jí lidé mohli zeptat rovnou, až ji potkají. Mohl by zveřejnit, kudy chodí do práce a v kolik večer se vrací a kudy chodí přes park. No a nebylo by špatné rovnou zveřejnit, kam její děti chodí do školy. Šlo by to ve stejném duchu řešit ještě rázněji, prostě poslat na provinilce ostré hochy s baseballovými pálkami. Výš, nebo níž Jak vidno, jeden nezákonný čin nestačí, s jídlem roste chuť. Rozdávání z veřejných peněz je běžná praxe sociální demokracie, na tomto principu stojí její politika jako na pevném základu. Právě proto se nepodařilo vybudovat žádné rezervy v dobách, kdy svět žil v konjunktuře. I to je jeden z důvodů, proč nemůžeme žehrat jen na ideologickou předpojatost ODS a její sabotážní postoj vůči přijetí celoevropské měny eura. I kdyby se ODS mohla horlivostí přetrhnout, rozhazovačná politika sociální demokracie byla v rozporu s maastrichtskými kritérii. Populistický bojkot regulačních poplatků, to už je zase o patro výš. Nebo o patro níž, jak se to vezme. To už je čisté kupování hlasů za třicet korun - a když soud opakovaně rozhodne, že je to nezákonné, nastávají „sankce“. Jakpak by se asi hejtman Rath tvářil, kdyby v nemocnicích rozdávali cedulky s číslem jeho kanceláře? Dávali by je pacientům, na které se nedostane při finančně náročných zákrocích. Díky regulačním poplatkům a dalším úsporám šlo deset miliard do zdravotnictví. Počet návštěv na pohotovosti klesl o víc než třetinu, počet receptů též skoro o třetinu. Úhrada léků ve specializovaných centrech vzrostla o 47 procent. To se Rath a celá sociální demokracie snaží odstřelit. Počet vážně nemocných je malý. U voleb na ně nemusí brát ohled. Je zajímají jen davy nespokojenců a regulační poplatky pro sociální demokraty znamenaly nádhernou nahrávku na smeč. Takže znovu, co kdyby čekatel na transplantaci ledviny dostal oznámení, že bude čekat dál a že si má stěžovat u pana Ratha na středočeském hejtmanství? A až někdo umře, protože nebyla kapacita na jeho léčbu, co kdyby příbuzní a pozůstalí dostali omluvný dopis, že peníze by byly mohly být, jenže nejsou a nebudou, protože se podařilo zastavit reformu zdravotnictví. Nákup hlasů za třicet kaček je přednější. Role ministerstva Dobře míněné rady hejtmanovi Rathovi jsou samozřejmě myšleny s nadsázkou. Příslušné žaloby s díky odmítám. Vážná jsou fakta, podstatná a jednoznačná. Už druhý soud rozhodl proti „vracení“ regulačních poplatků ze strany krajů vedených hejtmany ČSSD. Rozhodl tak proto, že jde o vědomé porušení zákona, o právní kličku, která znamená nekalou soutěž vůči těm zdravotnickým zařízením, která zákon dodržují. A další fakt, bohužel, je ten, že se hejtman Rath obrací na „občany“, řečeno vznešeně, nebo na „ulici“, řečeno realisticky, aby si se soudkyní Monikou Vackovou vše vyříkali. David Rath je všechno, jen ne naivní a dovede si představit, v jakém duchu se navrhované telefonáty povedou - zvlášť když telefonující budou jednat z pozice síly. Z pozice vědomí, že zákon a soudy sice nejsou na jejich straně, ale na ty, ehm, štěká pes. Důležitý je hejtman se svým tlustým obuškem. Vážně nemocní jsou na tom hůř. Bude o deset miliard méně na jejich léčbu. Ani se nedozvědí, jak to je a kdo co zavinil. Za celou tu dobu, co bitva o poplatky trvá, se na veřejnost dostala jediná souhrnná zpráva o výsledcích regulačních opatření. A kdyby náhodou se občan chtěl něco o regulačních poplatcích dozvědět na webu ministerstva zdravotnictví, dozví se, že sekce „otázky a odpovědi - regulační poplatky“ se t. č. upravuje. Na webové stránce není nic. Od prvního jsou nové předpisy. Článek píšu desátého. To se přece nedá stihnout, že! Ne, to se nedá stihnout. Ve státní instituci určitě ne. Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| ONDŘEJ NEFF, novinář a spisovatel
