Razie bruselských kontrolorů u Martina Romana výstižně ilustruje, jak se dnes rozděluje vliv v nejdůležitější branži byznysu. V přímém přenosu sledujeme dvě linie střetu, které na sebe budou stále narážet a úmyslně i zcela nechtěně se proplétat. Výsledek je pro kohokoliv, mocný ČEZ nevyjímaje, značně nejistý. Potkává se tu totiž nepřehledně mnoho ekonomických a politických zájmů. A zároveň se hraje na dvou hřištích: domácím a evropském.
Závislost v Brně První linií je čistě domácí válka energetických skupin ČEZ-J&T a Czech Coal. Každá má mezi politiky své proponenty. ČEZ je samozřejmě vlivnější, čemuž odpovídá i tábor zastánců. Vlivový souboj už ale politikům přerostl přes hlavu. Byznysmeni proto ženou své spory vždy hned před dva arbitry. Pro úspěch před každým z nich je totiž potřeba jiná výbava.
Český antimonopolní úřad už se ani nesnaží hrát si na nezávislost. Když tam ještě loni seděl současný ministr vnitra Martin Pecina, byl to „jen“ člověk blízký ČSSD. Po něm už tam po dohodě obou velkých stran usedl exposlanec sociální demokracie Petr Rafaj. Pro úspěch před antimonopolním úřadem nepotřebujete schopné a drahé právníky. Existenčně nutné je ale mít své lobbisty, přesně vědoucí, jaká je zrovna teď konstelace v dělbě moci na lince Paroubek Topolánek. Nejžádanější figury v sobě roli právníka a lobbisty umně propojují.
Ochránci hospodářské soutěže z Brna Martinu Romanovi starosti nepřidávají. Pavel Tykač a jeho Czech Coal, tahající momentálně v české politice za kratší konec provazu, tuší, že tady se zastání nedoberou, i kdyby je soupeři z ČEZ-J&T utlačovali na každém kroku.
Abstrakce politické objednávky Rozhodování, kde začíná a kde končí kartel nebo zneužívání dominantního postavení na trhu, navíc nikdy nebude vypadat křiklavě na první pohled. Politickou objednávku nebude úplně snadné dešifrovat a vytáhnout na světlo.
Regulace energetiky je silně sofistikovaná branže, do níž veřejnost nemá ani šanci nahlédnout. S dobrými právníky a konzultanty po boku se dá obhájit v podstatě cokoliv. Zvlášť v Česku, kde si hrajeme na konkurenci nebo energetickou burzu, a bez ČEZ si přitom, řečeno slovy Jiřího Paroubka, „nikdo ani ruce neumyje“. Antimonopolní úřad tak může v klidu chránit politicky vlivný monopol a je dost těžké ho za to kritizovat.
Není proto divu, že ti, jimž politická konstelace nepřeje, jako teď Czech Coalu, zkouší využít druhou, bruselskou frontu.
Tady se hraje podle jiných pravidel a šance na úspěch je výrazně vyšší. Místo domácích politických konexí potřebujete opravdu drahé právníky a poradce, přesně tušící, jak si zrovna teď Barroso a jeho komisaři v konkrétní branži rozumí s Angelou Merkelovou a Nicolasem Sarkozym.
Český spor ČEZ v. Czech Coal může teď rozhodnout úplně jiný souboj mezi liberalizačně naladěnou Evropskou komisí na straně jedné a politiky chránící od Paříže po Prahu své energetické šampiony na druhé.
Tykač a nizozemská dáma Nizozemka Neelie Kroesová, odpovídající za čistotu hospodářské soutěže, je jednou z nejvýraznějších postav komise. Ani náhodou to není byrokratka. Má v sobě energii i vizi typické političky. Tvrdohlavostí a urputností v prosazování své vize až trochu připomíná někdejší britskou premiérku Margaret Thatcherovou.
A už pár let se soustředí na tažení proti rostoucí moci a síle energetických monopolů, jako je ČEZ. Dělá to proti vůli většiny evropských politiků. Ti sice o liberalizaci energetiky rádi a hodně mluví, když ale přijde na konkrétní činy, dají přednost ochraně svých národních energetických šampionů.
Když se loni debatovalo o skutečném uvolnění evropských trhů s energetikou (známé jako unbundling), byla proti nejen Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy, ale i Mirek Topolánek. Protestoval logicky každý, kdo si takový energetický gigant se značnou politickou mocí doma vypěstoval.
Madam Kroesová to ale nevzdává. Je připravena „úředně“ liberalizovat navzdory vůli politiků. Právě energetičtí národní šampioni jsou častými terči nájezdů jejích kontrolorů. Ti, kdo se praktikami velkých hráčů cítí opravdu poškozeni, mají tady největší šanci na úspěch. Jejich zájmy se shodou okolností potkávají se zájmy Neelie Kroesové.
Spory zpravidla nekončí miliardovými pokutami, ale smíry. E. ON i Electricité de France se dohodly a vzdaly části své moci. Dá se proto čekat, že tvrdohlavá komisařka urychlí i smír Martina Romana s Pavlem Tykačem.
Je to skoro nesnesitelně velká moc nevolené bruselské úřednice, mající jen shodou náhod zdravé názory na volnou konkurenci. Nikdo jiný ale rozhádané energetické kolosy nezkrotí. To spíš ony dokonale krotí české politiky.
***
Rozhodování, kde začíná a kde končí kartel nebo zneužívání dominantního postavení na trhu, nikdy nebude vypadat křiklavě na první pohled. Politickou objednávku nebude úplně snadné dešifrovat a vytáhnout na světlo.
O autorovi| LENKA ZLÁMALOVÁ, e-mail: lenka.zlamalova@lidovky.cz analytička LN
