Z olympijských svahů ve Whistleru vydoloval Miller hned tři medaile - zlato v superkombinaci, stříbro v super-G a bronz ve sjezdu.
Přitom vsadit si před olympiádou na Američanův triumf znamenalo totéž, jako věřit, že třínohý ježek přeběhne šestiproudou dálnici. Američan za poslední dvě sezony vyhrál jediný závod Světového poháru, poslední velký triumf získal v roce 2005.
„Na způsob, jak jsem lyžoval, budu pyšný do konce života,“ vykládal dvaatřicetiletý Miller po zlaté superkombinaci. „Dal jsem do toho celé srdce. Nic nezbylo. Ohromné.“
Originální chlapík, kterému sportovní život málem otrávila zlatá klec lyžařské megacelebrity, se dokázal osvobodit. I díky své objevené dvouleté dceři, s níž strávil valnou část léta.
„Atmosféra na olympiádě byla úžasná,“ tvrdil. „Věděl jsem, že do jízdy musím dát všechno. A to mě dodalo pocit velké svobody. Můžu zase svobodně lyžovat,“ řekl Miller.
Před čtyřmi lety přijel americký lyžař do olympijského Turína jako čtyřnásobný mistr světa, vítěz SP, tvář her, adept na pět zlatých... S všudypřítomnou pozorností médií a fanoušků si ale rodák z New Hampshire nedokázal poradit. Syn pravověrných hippies, který vyrůstal v chatě bez elektřiny, místo školy se toulal po lesích a od tří let lyžoval, připomínal artistu, který rád předvádí unikátní vystoupení, ale nesnáší diváky.
Miller reagoval po svém. Z Turína si místo medailí odvezl pověst fracka, kolem něhož se odpařovaly alkoholické fámy. A kontroverze pokračovaly i po olympiádě. Miller provokoval, hádal se s funkcionáři a trenéry, po štacích SP jezdil v obytném karavanu. „Když jsem si vyrazil na skleničku, tak jsem vždycky potkal Bodeho,“ utrousil v roce 2007 šéftrenér rakouského týmu Toni Ciger.
Přesto Američan dokázal to, co nikdo jiný z jeho generace. Kdykoli byl na trati, sledovali jej bez dechu nejen fanoušci, ale i novináři a ostatní závodníci. Jeho styl je brutální. Z hory dolů se řítí nejpřímější možnou stopou, v typickém záklonu, často za hranicí přijatelného rizika.
„On prostě nemá žádné limity,“ kroutil hlavou slavný Kjetil Andre Aamodt. „Udělá spousty chyb a stejně vyhraje. Je jako z jiné planety,“ prohlásil Ital Peter Fill. „Je blázen,“ krčil rameny Millerův věčný soupeř Rakušan Benjamin Raich. „Je těžké mu porozumět. Ale jedno vím jistě, lyžuje jako ďas.“
Když před rokem po dalším zpackaném světovém šampionátu po stoprvé zopakoval, že s profesionálním lyžováním končí, tak se zdálo, že už definitivně zabouchl dveře. Jenže Američan se po půl roce vrátil.„Proč teď získávám medaile? Jsem starý a zraněný,“ mrknul ve Whistleru rošťácky Miller.
Jenže jedna věc se ale opravdu změnila. Po osmi letech získal olympijskou medaili a konečně i chybějící zlatou a zařadil se mezi sjezdařské legendy.
***
Bode Miller
* Spojené státy americké * Alpské lyžování * Věk: 32 let Bilance ve Vancouveru: * 1. místo v superkombinaci * 2. místo v super-G * 3. místo ve sjezdu * Obří slalom a slalom nedokončil. Čím na sebe upozornil: * Se třemi medailemi z jedné olympiády vyrovnal olympijský rekord, s celkově pěti olympijskými medailemi se zařadil na druhé místo v historii za Kjetila Andre Aamodta.
