Masové protesty v Řecku běží už tři dny. Jenže obyvatelé aténské čtvrti kolem Vysokého učení technického odklízejí své automobily z ulic každý podzim. Vždy už v polovině listopadu posilují ostrahu či rovnou uzavírají své pobočky představitelé státní moci a kapitálu – policejní stanice a bankovní domy. Blíží se totiž řecký státní svátek 17. listopadu, kdy si veřejnost připomíná výročí událostí roku 1973, jež vedly k pádu vojenské junty a nastolení demokracie v zemi.
Každoroční vzpomínkové pochody a shromáždění se soustřeďují do čtvrti Exarchia kolem aténské techniky. Levicová čtvrť se na první pohled nijak neliší od zbytku monotónní zástavby velkoměsta. Snad jen větší hustota černorudého graffiti a nastříkaných portrétů Che Guevary v Exarchii prozradí neúnavné agitátory, kteří si s oblibou zřizují základní buňky v přízemí místních domů. Hledají a nacházejí tady vnímavé mladé publikum. Radikální mládež čeká na svou podzimní příležitost, aby mohla zahájit každoroční rituál rozbíjení výloh, rabování obchodů a podpalování automobilů. Černý kouř z Molotovových koktejlů a štiplavý zápach slzného plynu patří už neodmyslitelně k podzimnímu koloritu Atén. Bouřlivé akce působí na nezúčastněného pozorovatele skutečně vzpomínkově, ne-li přímo dušičkově. Portréty revolučních vůdců a symboly protestu dělají strašidelný záhrobní dojem.
Svobodní v obležení U zrodu tradičních podzimních protestů stojí vzpomínka na události 17. listopadu 1973. Studenti se tehdy zabarikádovali ve školních budovách a pomocí amatérské rádiové stanice získali podporu širokých vrstev obyvatelstva. Studentská prohlášení artikulovala touhu Řeků po svržení vojenské diktatury. Aby zdůraznili celonárodní charakter svých protestů, studenti sami sebe označovali za „svobodné v obležení“ – to na paměť řeckých bojovníků za svobodu proti Turkům obležených ve městě Messolongi. Dnes jsou studenti připomínáni jako národní hrdinové.
Dramatické události roku 1973 si vyžádaly překvapivě málo mrtvých. Jednou z obětí byl ale student střední školy. Také během potyček v listopadu 1985, když anarchisté v Exarchii po vzpomínkovém pochodu zaútočili na policii, policista zastřelil patnáctiletého Michalise Kaltezase. Nízký věk obětí nepřekvapí, uvážíme-li průměrný věk protestujících.
Na základě zkušenosti z podobných incidentů v minulosti nepřekvapí ani fakt, že smrt mladého člověka spolehlivě rozdmýchá emoce a poslouží jako doklad brutality policejních složek. Prohlášení současného ministra vnitra, že policie nestojí proti občanům a vše bude vyšetřeno, rozjitřené davy proto zcela oslyšely.
Od začátku devadesátých let pozorujeme v Řecku odklon od tradičních témat národní solidarity. Demonstruje se proti globalizaci a ekonomickému liberalismu. Naproti tomu dosavadní národní tradice studentských protestů se sama globalizuje. Větší protesty se již nevážou na tradiční datum státního svátku a přestávají využívat slovník národněosvobozeneckého boje proti Turkům. Globalizační trend snadno vysledujeme na několika větších erupcích občanské nespokojenosti z posledních let.
V lednu 1991 propukly po celé zemi násilné protesty poté, co byl v Patře během demonstrací proti reformě vzdělávacího systému zabit profesor. V listopadu 1995 dala podnět k masovým protestům vzpoura ve věznici Korydallos proti věznění radikálů zatčených během obdobných událostí v roce 1993. V Soluni byly během potyček s policií zraněny desítky lidí. V Aténách trvaly násilnosti několik dnů. Obchody a banky lehly popelem. Nakonec rektor Aténské univerzity povolil policii vstup na akademickou půdu a stovky protestujících byly zatčeny.
V listopadu 1999 po klidném vzpomínkové pochodu na paměť 17. listopadu 1973 stovky radikálů zaútočily na policii, aby tak protestovaly proti návštěvě amerického prezidenta Billa Clintona. Plánovaná návštěva byla z důvodu hrozících protestů dvakrát zrušena. Anarchisté napadali budovy státních úřadů a obchody v centru Atén. Zatčeno bylo čtyřicet osob.
V červnu 2003 se anarchisté střetli s policií v Soluni během vrcholného setkání představitelů zemí Evropské unie. Demonstranti v černých kuklách rozbíjeli výlohy obchodů a bank. Nakonec se zabarikádovali na univerzitě. Sedm z nich bylo zatčeno, když se pokoušeli z obležení uniknout.
Obrazy z národní minulosti Ve srovnání s nepokoji na předměstí francouzských velkoměst jsou řecké protesty doma vnímány prizmatem národní revoluční tradice. Na protestech se nepodílejí přistěhovalci ani jiné sociálně či ekonomicky znevýhodněné složky obyvatelstva. Leitmotivem násilností jsou coververze starých protestsongů.
Bouřící se mládež nepochází ze sociálního či ekonomického ghetta. I když se radikálové neváhají přihlásit k marxismu, jejich protestům chybí právě ekonomická základna. Ve svém boji o vrtkavou přízeň veřejnosti jsou tak stále odkázáni na symboly, které evokují obrazy z národní minulosti.
***
Ve srovnání s nepokoji na předměstí francouzských velkoměst jsou řecké protesty doma vnímány prizmatem národní revoluční tradice
O autorovi| Petr Šourek, publicista
