Redefinice opouští koncept znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku. Nahrazuje jej konceptem pohlavního styku nesouhlasného. Nesouhlas lze projevit nejen slovně, ale také gestem, pláčem nebo zaujetím obranné pozice.
Novela počítá také s bezbranností oběti, kdy oběť není schopná projevit nebo utvářet svou vůli z určitého objektivního důvodu - kvůli nemoci, spánku, duševní poruše, silné opilosti, spoutání či zdravotnímu handicapu.
„Tento koncept se z pohledu trestního práva jeví být přiléhavější, protože nezakotvuje trestní postih toho, kdo si aktivně nezjišťoval postoj oběti k sexuálnímu jednání,“ uvedl ministerstvo k tomu, proč nezvolilo přísnější zásadu „ano znamená ano“.
„Ta má být primárně předmětem výchovy a osvěty, ale nejde o koncept vhodný pro oblast trestního práva. Trestání v situaci, kdy není jasné, že druhá osoba se sexem nesouhlasí, lze považovat za přepínání trestní represe,“ uvedl náměstek Antonín Stanislav.
Trestný čin znásilnění bude nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky ministerstvo vyčlenilo do samostatného nového trestného činu sexuální útok.
Zamrznutí oběti není porucha
Obeslaná ministerstva i zmocněnkyně pro lidská práva nesouhlasili v připomínkovém řízení s navrženou definicí bezbrannosti. U případů takzvaného zamrznutí oběti tak spravedlnost změnila původní termín „disociativní porucha“ na „silný ochromující stres“.
Kritici totiž poukazovali na nevhodnost úvahy, že oběť znásilnění ztuhla v důsledku nějaké poruchy. „Takové uvažování vede pouze k další viktimizaci obětí a tzv. victim blamingu - obviňování oběti. Paralyzované oběti netrpěly v době útoku poruchou. Na extrémně ohrožující situaci reagovaly zcela přirozeně,“ konstatovali.
Na základě dalších připomínek ministerstvo doplnilo definici bezbrannosti také o neschopnost utvářet svou vůli a o podstatné snížení schopnosti svou vůli utvářet nebo projevit. Ustoupilo také v tom, že použití zbraně nakonec povede jak u sexuálního útoku, tak i u znásilnění k použití vyšší trestní sazby.
Sexuální nátlak byl navíc zařazen mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšířila o zneužití něčí tísně.
Ke změně definice znásilnění v posledních letech přistoupilo 16 evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u definice znásilnění založené na násilí či pohrůžce.
