Politikové prý Martina Romana respektují. O křeslo se zatím bát nemusí.
PRAHA Polostátní elektrárenský gigant ČEZ v poslední době bojuje na několika frontách. Jeho šéfovi Martinu Romanovi jde přitom o hodně. Potřebuje dotáhnout několik velkých obchodů, a ještě musí odpovídat na výtky, že je elektřina příliš drahá. Slovo ČEZ se čím dál častěji skloňuje i v předvolební kampani. ČSSD už zisky společnosti zanesla do svých plánů a její předseda Jiří Paroubek kritizoval manažery ČEZ za vysoké platy.
O křeslo se však Roman podle všeho zatím třást nemusí. ČSSD jeho výlet do Toskánska kritizuje, ale chybu vidí především na straně Mirka Topolánka.
Ekonomický expert ČSSD Jiří Havel ve čtvrtek navrhl, aby ČEZ a další velké firmy platily zvláštní ekologickou daň, která by měla mírnit dopady hospodářské krize. K Romanovi je však shovívavý. „Já mohu s úsměvem říci, že pan Roman i pan Johanes (lobbista ČEZ) jsou lidé na svém místě. Každý ředitel jakékoliv firmy se snaží hledat kontakty. Pochybnosti mám spíše o panu Topolánkovi,“ tvrdí Havel s tím, že i on se občas nechá pozvat „jen na oběd či na něco podobného“. Tam prý hranice končí.
Podporu má Roman u ČSSD i ve sněmovně. „Ty fotografie jsou nešťastné. Přesto myslím, že pan Roman svoji práci dělá dobře,“ říká sociální demokrat Vlastimil Aubrecht, člen sněmovního podvýboru pro ekonomiku.
Opatrný je i místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. „Personální otázky teď neřešíme,“ říká. Otevřeně tak proti Romanovi brojí jen expředseda lidovců Jiří Čunek, který tvrdí, že KDU-ČSL bude po volbách prosazovat jeho odchod. Impérium expanduje Do čela ČEZ se Roman dostal v roce 2004, kdy byl ministrem průmyslu další z „jachtařů“ Milan Urban (ČSSD). Od té doby svoji pozici výrazně upevnil a pro ČEZ u politiků několika vlád vylobboval různé úlevy za mnoho miliard korun.
Velký rozruch nedávno vyvolala v parlamentu schválená novela zákona o spotřební dani, k níž poslanci dodali tzv. přílepek, podle kterého dostanou emisní povolenky zdarma ty energetické podniky, které se zavážou investovat peníze do ekologických projektů.
Největší balík uspořených peněz z celkové částky 68 miliard by samozřejmě připadl na ČEZ. Zajímavé je, že návrh prošel hlavně díky úzké kooperaci poslanců z ČSSD a ODS. Exministři průmyslu Urban i Martin Říman (ODS) návrh obhajovali stejnými argumenty o podpoře domácího průmyslu.
Další velkou hru rozehrál ČEZ na trhu s teplem. Ve spolupráci s investiční skupinou J&T získá 49 procent akcií Pražské teplárenské, které dosud ovládala britská skupina International Power. Výsledkem by však podle Hospodářských novin měla být operace, na jejímž konci získá ČEZ nad Pražskou teplárenskou kontrolu.
S J&T spolupracoval ČEZ i na ovládnutí německé společnosti Mibrag, která nedaleko Lipska vlastní hnědouhelné doly. Oba majitelé plánují v oblasti postavit novou elektrárnu a zakázka spadne do klína společnosti ČEZ.
Nebývalou expanzí skupiny ČEZ a jejích spojenců je ohrožena i firma Czech Coal, dříve Mostecká uhelná společnost. Když vyšlo najevo, že českou pobočku International Power koupí J&T a ČEZ, vydal předseda představenstva Czech Coal Petr Pudil ostré prohlášení. „Další případ společného postupu skupin ČEZ a J&T považujeme za nepříznivý pro český i evropský trh a zákazníky,“ řekl a obrátil se na antimonopolní úřad. Pudil hraje o budoucnost své firmy. Od té doby, co v roce 2006 prodal menšinový podíl ve firmě finančníkovi Pavlu Tykačovi, a nikoli skupině J&T, která o něj usilovala, začaly mezi oběma tábory ostré spory. I kvůli tomu si ČEZ pořídil východoněmecké doly. Když se mu nebudou zdát podmínky dodávek od Czech Coal, doveze si uhlí z ciziny. To samé platí pro J&T, která pálí mostecké uhlí ve své elektrárně v Komořanech.
ČEZ a J&T navíc získaly silného spojence v podobě finanční skupiny PPF. Ta spolu s J&T vytvořila Energetický a průmyslový holding, v němž mají obě firmy po čtyřiceti procentech a zbytek drží manažer Daniel Křetínský.
