Čtení, eventuálně psaní knih ale neznamená pro Martina C. Putnu jen práci. U knih dokáže i odpočívat. Sedne si do svého oblíbeného křesla – a pak se jen tak kochá pečlivě srovnanými řadami svazků ve své knihovně. „Už samotný pohled na vyrovnané knihy mi způsobuje jistou rozkoš,“ přiznává s úsměvem. Putna, který vystudoval filozofii i teologii, se zaobírá také špatnými knihami, jichž podle vlastních slov čte snad až příliš. A má plán. „Velmi uvažuji o tom, že doma na zahradě uspořádám autodafé knih. Normálně rozděláme s přáteli oheň a knihy, které už nikdy nebudu číst, za zpěvu jedné staré písně spálím. Velmi se těším na to, až budu mrskat ty svazky do ohně,“ říká.
Co dnes Martin C. Putna dělá? Přemítá o třetím díle monografie Česká katolická literatura v evropském kontextu. „Letos na jaře vyšel druhý díl a všichni se mě ptali, kdy bude následovat díl třetí a o čem přesně bude. Takže o tom všem teď přemýšlím,“ vykládá Putna. Jako pracovitý literární historik má rozděláno i několik dalších projektů. Jedním z nich je kniha o jihočeské literatuře. „Tady na jihu (Putna bydlí v malé obci Zalužany na rozhraní Středočeského a Jihočeského kraje) existuje jeden literární průvodce od Ladislava Smelíka. Je to kniha velmi stará a sentimentální. A já jsem usoudil, že by bylo užitečné napsat knihu novou, která by odpovídala současnému stavu poznání,“ přeje si historik.
Náš hovor se přirozeně stáčí ke Knihovně Václava Havla, již vede. Ta má být českou obdobou amerických prezidentských knihoven, které v USA fungují od začátku dvacátého století. „Po prezidentech zbude obrovské množství papírů, a protože pan Havel byl nejen hlavou státu, ale také je literátem, tak těch papírů po něm zůstává ještě víc,“ říká Putna.
Vybudovat knihovnu ještě žijícího autora není podle Putny snadné, v případě bývalého prezidenta je to dokonce velmi složité. „Václav Havel je specifikum.
Nejenže má těch papírů opravdu hodně, ale také se hodně stěhoval po bytech i věznicích, a tak vypátrat u různých přátel konspirativně poschovávané papíry je někdy detektivka,“ směje se Putna.
Jediné, o čem Martin C. Putna nechce mluvit, je plánované stěhování knihovny. Ta nyní sídlí na pražských Vinohradech, ale do dvou let by se měla přestěhovat do renesančního paláce U Drahomířina sloupu na Loretánském náměstí na Hradčanech. budovu pro tento účel zakoupil Zdeněk bakala a nyní ji čeká rekonstrukce za zhruba sto milionů korun. „Zatím je naprosto předčasné hovořit o tom, co bude uvnitř. Média se opět pustila do věci, kdy si sama usmyslela, a ne ve chvíli, kdy je vše připraveno,“ říká. ?
HANA beNešoVá
? Střídavě v Sezimově Ústí a v hradčanském domě U Drahomířina sloupu, kam se má nyní stěhovat Knihovna Václava Havla – v překrásném bytě o 450 metrech čtverečních, se zvláštním vchodem a terasou – žila do své smrti v roce 1974 paní Hana Benešová, manželka druhého prezidenta Československé republiky. ? Režim dovolil, aby s ní zůstala hospodyně Marie Kytková a komorná Vilemína Kulhánková. Od roku 1964 žila v bytě i Božena Klučková, neteř někdejšího prezidenta, s manželem Lvem Klučkou. ? V archivu ministerstva vnitra se dochovala zpráva z roku 1962 o hmotném zabezpečení Hany Benešové. Její důchod činil zprvu čtyři tisíce korun, posléze jí byl o tisíc korun snížen – údajně tuto částku obnášela daň z příjmu. „Zkrácení důchodu prý ji velmi zasáhlo, neboť s ohledem na to, že udržování sídla v Sezimově Ústí si vyžaduje velkých nákladů, například oprava střechy 32 tisíc korun, je nucena postupně prodávat některé obrazy, aby vůbec mohla existovat,“ říká se v estébáckém dokumentu. (dan)
