Tělo Josefa Čebiše našla hlídka Veřejné bezpečnosti večer 29. ledna 1990 v jeho garáži. Ředitel gymnázia z České Třebové byl v hlubokém bezvědomí a z otravy výfukovými plyny se neprobral. Během několika měsíců po 17. listopadu si vzala život řada exponentů režimu, Čebiš ovšem sebevraždu spáchal prakticky před kamerou. Ten den k němu do školy přijel štáb režiséra Jiřího Krejčíka a v aule gymnázia inscenoval „soud“ s ředitelem, který v listopadu 1989 udal několik stávkujících studentů Bezpečnosti.
Krejčík, režisér filmu Vyšší princip, plánoval o případu natočit film. Místo něj ovšem nakonec vzniklo jen torzo, které Krejčík veřejně promítl až po více než deseti letech. Na záznamu se Čebiš brání kritice studentů a kolegů, pak rezignuje. „Já vím, že to byla chyba,“ říká a dodává: „S tím se musím vypořádat.“ Natáčení skončilo zhruba v pět hodin odpoledne, o tři hodiny později byl mrtvý. Čebiš nezanechal dopis na rozloučenou a sebevražda je tak jen nejpravděpodobnější variantou. Vyloučit vraždu či nehodu úplně nelze.
Zřejmě vůbec prvním člověkem, který si kvůli změně poměrů sáhl na život, byl plukovník Jiří Bečvář, někdejší zástupce náčelníka správy SNB v Praze. Bečváře, kterého Bezpečnost stíhala kvůli podílu na organizaci zásahu proti studentům na Národní třídě, našli kolegové v jeho kanceláři ráno 3. ledna 1990 s prostřelenou hlavou. Z různých svědectví později vyplynulo, že ho k sebevraždě přimělo stíhání spolu se špatným zdravotním stavem.
Stejným způsobem si o dva dny později vzal život i náčelník okresní správy SNB v Teplicích podplukovník Josef Petráček. Také on se dostal do úzkých kvůli prověřování jeho zodpovědnosti za zásah proti demonstrantům mezi 11. a 13. listopadem 1989 na ekologických demonstracích v Teplicích. K sebevraždě z politických důvodů se během ledna 1990 uchýlili ještě další lidé - klatovský okresní prokurátor Milan Kovář nebo jihomoravský komunistický funkcionář Vladimír Košíčka.
Z čelných představitelů KSČ neunesli pád komunistického režimu dva muži - předseda Slovenské národní rady Viliam Šalgovič a Antonín Kapek, autor jednoho ze zvacích dopisů z roku 1968 a pozdější dlouhodobý člen politbyra strany.
Oběšeného Šalgoviče objevila manželka v prádelně bratislavského domku 5. února 1990. Kapek se 4. ledna pokusil zastřelit, pokus mu ale nevyšel a expolitik se zotavil. Rozhodl se sebevraždu dokončit a 23. května dopoledne ho oběšeného našla dcera na půdě své chalupy ve Svinově na Rokycansku.
