Pacient bude mít větší zastání v zákoně
Kdo má dnes pocit, že mu lékaři neposkytují péči, na kterou má nárok nebo že ho zanedbávají, když na operaci čeká půl roku, má problém. Jasný nárok na tyto věci totiž v zákoně stanoven není. Po případném schválení reformy ministra zdravotnictví Tomáše Julínka ale bude mít pacient při vymáhání svého práva na péči větší oporu v zákoně. V první řadě se bude obracet na svou zdravotní pojišťovnu.
Právě ta bude mít povinnost mu dostupnou zdravotní péči zajistit.
Ze zákona má už dnes pacient právo obrátit se na vedení nemocnice, zdravotní pojišťovnu, kraj nebo ministerstvo - vždy, když má pocit, že mu není poskytována náležitá zdravotní péče. Ve skutečnosti je ale nárok pacienta jen velmi hrubě definovaný a také špatně vymahatelný.
Pacient bude mít také ze zákona nově jasně daný nárok na určité hrazené standardní zdravotní služby. Co se týká rozsahu péče, měl by být podobný jako dnes.
Bude jasné, jak dlouho se má čekat na operaci
Čekáte už několik měsíců na plánovanou operaci vyhřezlé ploténky, zatímco v jiné nemocnici by vás vzali za pár týdnů? V současnosti to není snadné zjistit. A přitom se čekací doby mohou v různých ústavech významně lišit. Pro pacienta je přitom podstatné, jak dlouho asi bude v tom kterém zdravotnickém zařízení na výkon čekat.
Podle nových pravidel, která schválila vláda, by čekací doby na některé operace měly být evidované. To, u kterých operací budou nemocnice muset objednací seznamy vést, určí ministerstvo vyhláškou. Budou to určitě plánované operace.
Takzvané transparentní objednací seznamy budou muset vést všechna zdravotnická zařízení, u kterých budou objednací doby přesahovat stanovené maximum. V seznamu mají být přitom vedeny informace o pojištěncích tak, aby byly chráněny jejich osobní údaje. Díky novým pravidlům bude také možné dopředu zjistit hrozící problém s dostupností péče.
Na dražší operaci má nově přispět i pojišťovna
Chcete lepší umělý kloub, než jaký hradí zdravotní pojišťovny? Nebo se dozvíte o metodě, kterou zdravotní pojišťovny nehradí, ale mohla by vám pomoci? Pokud dnes pacient žádá dražší léčbu, musí si ji celou zaplatit sám nebo využít známostí a podobně. Podle navrhovaných zákonů by mohl pouze doplatit rozdíl mezi hrazenou léčbou a tím, co žádá. Nový zákon má totiž umožnit si za takový nadstandard připlácet.
Rozsah standardu, tedy služeb, které budou placené ze zdravotního pojištění, se podle návrhu Tomáše Julínka nemá proti současnosti zužovat, má ale být přesněji popsána hranice mezi hrazenou a nehrazenou péčí. Zákon má onen standard obecně definovat. To se ale nelíbí České lékařské komoře. Tvrdí, že by se standardní hrazená péče měla definovat přesněji, než jak to navrhuje ministerstvo. Ministerstvo však namítá, že to není dobré. Podle něj to není možné udělat přímo v zákoně zkrátka proto, že se medicína velice rychle vyvíjí, a definice tak musí být dostatečně pružná.
Bonusy od pojišťovny jenom za odměnu
Pro každého příspěvek na plavání, vitaminy a očkování -tak vypadá nabídka dnešních pojišťoven. V budoucnu by za to ale mohla pojišťovna také něco chtít -například aby se člověk choval ke svému zdraví slušně.
Nabídkami z preventivních programů si pojišťovny předcházejí klienty. Také podle reformních návrhů mají mít možnost pacientům na nadstandardní zdravotní péči přispívat. Mohou to ale podmínit nějakými požadavky, aby pacienty skutečně motivovaly. Například se pojišťovna rozhodne, že kdo nebude chodit na preventivní prohlídky, bonus z motivačního programu nedostane. Tyto podmínky ale nesmí nikoho diskriminovat, to znamená, že jej mají být teoreticky schopni splnit všichni klienti.
Motivační programy mají podle ministerstva přitáhnout lidi ke zdravému životnímu stylu. Bude přitom omezeno, jaký maximální podíl na základním fondu zdravotního pojištění na motivační program mohou pojišťovny použít.
Jistota lékaře a nemocnice v dosahu
Zatímco z horské vesnice se k praktickému lékaři nedostanete jinak než autem, ve městě jeho ordinaci potkáte na každém rohu. Přitom zdravotní pojištění si platí stejné. Reformní návrhy ministra zdravotnictví počítají s tím, že by byly stanoveny parametry minimální dostupnosti. Stejnou síť lékařů jako ve městech to sice v horských vesnicích nezajistí, budou tam ale aspoň vědět, na co mají nárok.
Praktického lékaře by měl mít pacient vzdáleného nanejvýš dvacet minut autem od domova. A možná to bude ještě méně.
Naproti tomu specializované centrum, například transplantační, bude stačit třeba jen jedno v republice. Jak přesně bude nárok lidí na dostupnost zdravotní péče fungovat, teprve stanoví vyhláška o místní dostupnosti zdravotní péče a bude se lišit u jednotlivých typů zdravotní péče. A co když se žádný lékař v dané vzdálenosti nenajde? Odpovědnost za to ponese zdravotní pojišťovna. Pokud pacientovi danou službu nedokáže zajistit v limitu daném státem, musí doložit, že pro to udělala vše, co mohla. A i tak bude muset péči zajistit nějak jinak - třeba pacientovi pomoci s dopravou. Zda pojišťovny budou tyto věci dodržovat, má ohlídat stát.
Doktor nově musí říci o jiných variantách léčby
Pokud dnes někoho s ledvinovými kameny lékaři posílají rovnou na operaci, možná se ani nedozví, že je možné je léčit se i jinak. Třeba ultrazvukem nebo léky. Podobně je před řadou operací možné volit laparoskopickou variantu s menší jizvou.
Reforma má posílit možnosti pacienta si vybrat, jak bude léčen. Dnes se může stát, že se pacient o jiných možnostech ani nedozví. Podle záměru zákona o veřejném zdravotním pojištění to tak být nemá. Lékař bude muset pacienta informovat o různých možnostech. U jednotlivých alternativ se má pacient dozvědět, jestli jsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění, případně kolik by si musel doplatit.
Nově přibudou lékařům i jiné povinnosti, například budou muset uveřejnit ordinační dobu nebo zajistit zástup v době svojí nepřítomnosti.
Také další povinnosti poskytovatelů, tedy lékařů a nemocnic, mají být lépe vymahatelné. Při špatném vedení zdravotní dokumentace nebo při zametání stížností pod stůl budou stanoveny sankce.
