Čtvrtek 2. května 2024, svátek má Zikmund
130 let

Lidovky.cz

Řekli mi, budeš Zeus

Česko

Šéfkomentátor sportovní redakce České televize Robert Záruba (40) se dívá, jak ti malí kluci válí, a přemýšlí, kde budou za pár let

Jako jeden velký perfektní víkend vnímám celý týden strávený na táboře, kam jezdím se sedmiletým synem Viktorem už čtyři roky a plním tu funkci vedoucího. Nemám bohužel čas chodit na přípravné schůzky, které pořádá zbytek party, takže přijedu a prostě dostanu pokyny. „Budeš Zeus,“ řekli mi na turnusu, který se nesl v duchu antického Řecka. Dia jsem přijal a plnil vše, co se ode mě žádalo. A nebyl bych to já, kdybych hned nezaložil řeckou fotbalovou ligu, což kluci samozřejmě uvítali s nadšením. Ale nešlo samozřejmě jen o sport. Hráli jsme třeba divadlo, kdy jsme pro děti připravili příběh o tom, jak se bohové, tedy my, pohádali a ony pak pro naše usmíření musely plnit nejrůznější úkoly.

Každý tábor je jiný. Mění se místo, mění se téma a hlavně se přemýšlí nad nejrůznější zábavou, aby to děti chytlo. Na loňském táboře s tématem Afrika se nám obzvláště vyvedla neděle, kdy se konal africký bazar. Handlovalo se a nakupovalo, ovšem po africku, takže velmi skromně. Místo peněz děti platily speciálními mušličkami. Kdo si chtěl třeba poslechnout písničku z MP3 přehrávače, musel dát jednu mušličku a za dvě si mohl už nechat udělat fotku v africkém duchu. Mně říkali Bankomat, protože jsem měl takové vlastní kasino. Sedli jsme si naproti sobě, vsadili určitý počet mušliček a stříhali si nebo otáčeli karty. To napětí, jak to dopadne, děti úplně zbožňovaly.

Letos zachvátila tábor televize a film. Děti dostaly do rukou kamery a mohly si vyzkoušet natočit, co je napadlo – od reklamy přes upoutávku na Piráty z Karibiku až po zprávy nebo dokument. Měly úžasné nápady a mě vždycky bavilo to, co natočily, sestříhat, takže na konci každý dostal hodinu a půl záznamu na památku.

Letní období už ale skončilo a nastupuje zimní, které trávím z devadesáti procent s Viktorem na fotbale. Ať už na zápase nebo soustředění. Zjistil jsem, že mě vlastně baví víc koukat se na ty malé kluky než na normální fotbal. Proto, že tam mám syna, ale i proto, že znám dobře všechny jeho spoluhráče. Pamatuji si je všechny, když začínali ve čtyřech letech, kdy sotva ten balón ukopli. Dnes jsou to kluci, kteří si už na hřišti vědí rady a ke všemu jim to opravdu jde. Natáčím si je na video a přemýšlím, kde asi budou za pár let.

O autorovi| zaznamenala Jarmila Kovaříková