Stejně jako bývalý gazda z Krivé posílají příbuzným do vlasti část mzdy pochopitelně i gastarbeitři 21. století. Z rozvinutých do méně vyspělých zemí tak podle odhadů každoročně putuje přes 300 miliard dolarů, jež pomáhají potřebným rodinám ve vlasti a nepřímo i ekonomice, ve které je příbuzní utrácejí. Tyto částky posílá 150 milionů migrantů (údaje z roku 2006) a celkově překračují i výši organizované mezinárodní humanitární pomoci. S jejich účelností je to bohužel komplikovanější.
Remitence, jak těmto přeshraničním příspěvkům přezdívají ekonomové, dokážou v čase katastrof a válečných konfliktů zachránit životy celých komunit a jejich adresátem je 10 procent planety. Nová komplexní studie Mezinárodního měnového fondu ale naznačuje, že tyhle peníze ve třetím světě často zpomalují potřebné reformy a pomáhají udržovat při životě neefektivní a zkorumpovanou administrativu.
„Na penězích, které posíláme domů, jsou závislí téměř všichni Eritrejci,“ potvrzuje v onlinové diskusi BBC Selenom Issays, který pracuje v Římě, „ale nezapomeňte, že tři procenta z toho, co vyděláme, putují do kapsy diktátorovi v Asmaře.“
A nejde jen o poplatky či zdanění transakcí. V záchranné síti remitencí odpočívá i úsilí o společenské změny: „Pokud jsou remitence v zemi vysoké, snižují občanské snahy o prosazení reforem,“ upozorňuje ekonomMMFRalph Chami, a to samozřejmě vyhovuje místním úředníkům, které ke změnám nic nenutí. Zpráva MMF, jejíž je Chami spoluatorem, kulantně uvádí, že „remitence představují nárazník mezi státem a domácnostmi, jimž má sloužit, a mohou oddalovat potřebné změny veřejné infrastruktury.“ Velkorysá příbuzenská pomoc (mnozí studenti posílají na přilepšenou celé stipendium nebo si kvůli pomoci rodině odříkají večeře v restauraci) jinými slovy působí na své adresáty jako příjemný roubík. Na stránkách BBC si mnozí odesilatelé navíc stěžují na sílu nevděku, závisti a podezřívavosti, které do rozvětvených rodin dokážou složenky, bankovní převody Western Union nebo internetové transakce zasít.
Ekonomové navíc kritizují skutečnost, že i když spotřeba remitencí nevypadá v každém ze 111 zkoumaných států stejně -v Ghaně se z příspěvků častěji zakládají rodinné firmy, v Pákistánu nakupuje spotřební zboží, v Řecku se za ně opravují reality, zatímco v Somálsku se nejčastěji jednorázově utratí za potraviny -, místnímu podnikání pomáhají jen druhotně a většinou okrajově. „Peníze se utrácejí hlavně za každodenní potřeby a většinou jen za cizí, do Ghany dovážené produkty,“ stěžuje si na stránkách BBC ghanský Američan Folson Ako. „Remitence tak podle mého nepomáhají domácímu hospodářství a místní úřady jen manipulují spotřebitelskými statistikami a zvýšenou životní úrovní. A s nulovou politikou zaměstnanosti nic nedělají.“
Záchrannou úlohu zahraničních příspěvků nešlo zpochybňovat ve válkou zmítané Sieře Leone a Libérii, kde při zhroucení státního bankovnictví obyvatelům dočasně vypomohly privátní finanční instituce, jež na příspěvcích krajanů závisely, ale americký magazín Foreign Policy uvádí příklad Tádžikistánu, do něhož od krajanů přichází přes miliardu amerických dolarů ročně, (což pro místní hospodářství představuje 36 procent hrubého domácího produktu):
„Jelikož sedm milionů místních obyvatel postrádá kanalizaci, čistou pitnou vodu a standardní lékařskou péči, mohli byste si myslet, že takový příliv hotovosti tádžické adresáty spasí. Ale to automaticky vůbec neplatí,“ naráží magazín na pověstnou zkorumpovanost úřadů v Dušanbe, které peníze ušetřené státní kase rozhodně neinvestují do nápravy stávající situace.
Peníze posílané domů na přilepšenou provázejí lidskou historii stejně dlouho jako svobodné cestování za prací. V 19. století na příspěvcích z Ameriky silně záviseli obyvatelé Irska nebo Itálie a ve Španělsku částky od příbuzných za velkou vodou živily ještě v roce 1946 pětinu domácností. Současné stárnutí obyvatel v rozvinutých ekonomikách naznačuje, že poptávka po zahraniční pracovní síle poroste i v dalších dekádách a s ní pochopitelně i světový objem a vliv remitencí.
A tak se podobnou cestou jako poválečné Španělsko, jež jako první podepsalo mezinárodní smlouvu o nižším zdanění krajanských příspěvků (s Argentinou), vydala roku 2004 i skupina průmyslově nejvyspělejších zemí G8, jež sMMF a dalšími institucemi monitoruje pohyb i dopady remitencí. Britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj už také ohledně posílání peněz poskytuje zahraničním dělníkům poradenství zdarma, ale jen mezi adresáty a jejich úřady se rozhodne, zda remitence doma skutečně pomohou dlouhodobě, nebo skončí jako těch 700 USD, které rodině v Krivé vezl romantický „majner“ Juraj Hordubal.
***
VŠECHNO JE JINAK Příspěvky krajanů dokážou v čase katastrof a válečných konfliktů zachránit životy celých komunit. Nová komplexní studie MMF ale naznačuje, že ve třetím světě zároveň zpomalují potřebné reformy a pomáhají zkorumpovaným vládám.
GALERIE
Pohled do místnosti jako pohled do svého nitra a pohled dveřmi ven jako pohlédnutí okem na okolní svět
Luba Kmetová-Portelová Narozena 1970 ve Zvolenu, Slovenská republika
O autorovi| Jan Čáp, redaktor Orientace
