Zasloužilí straníci svou hamižností a nekompetencí ničí nezávislé úřady
Končil říjen 2005. Hlasovací mašina ČSSD-KSČM jela na plné obrátky. Poslanci vyfasovali seznam adeptů významných funkcí. Byl mezi nimi i František Dohnal, kandidát lidovců - toho času vedených Miroslavem Kalouskem - na dva roky neobsazené místo prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. „Je to člověk, který má určitou úroveň a kvalifikaci,“ povzbuzoval je tehdejší premiér a správce levicové většiny Jiří Paroubek.
Zlatá slova. Dnes by na ně nejraději zapomněl. Dohnal, obhajující neobhajitelné osobní rozhazování veřejných peněz, je jedním ze symbolů civilizačního úpadku kdysi respektovaných nezávislých úřadů a institucí.
Přichází ve chvíli, kdy si z nich politici začali dělat trafiky a pobočky stranických sekretariátů. Už se ani neobtěžují předstírat, že hledají respektované osobnosti, jakou býval Dohnalův předchůdce Lubomír Voleník. I on měl stranickou průkazku ODS, nikdo si ale netroufl mu ji vyčítat.
Dohnal a šéf antimonopolního úřadu Petr Rafaj jsou nejsmutnější příklady. Dohnal kvůli své hamižnosti a bezskrupulózně pompéznímu životu na cizí účet. Rafaj kvůli neskrývané servilitě vůči mocným.
Dohnalův příběh je srozumitelnější. Prezident úřadu, jenž by měl dbát na průzračnost hospodaření státu, vyrazil dveře s poslanci z kontrolního výboru sněmovny. Ti se mu zcela oprávněně chtěli podívat do temných účtů. Vrchní státní kontrolor totiž už několik měsíců čelí vážným podezřením a trestnímu oznámení, že neoprávněně rozhazuje. Mezi Dohnalův státem dotovaný standard patřil mimo jiné vinohradský byt s nájmem 76 tisíc měsíčně nebo tři služební vozy.
Ztráta soudnosti František Dohnal považuje kontrolu za „politický soud“. Zdá se, že ztratil poslední zbytky soudnosti. NKÚ má sice ústavou zajištěn velmi vysoký stupeň nezávislosti a jen sněmovna na něj může jako jediná částečně dohlížet. Poslanci ale mají právo Dohnala zkontrolovat a on jim v tom nemá právo bránit.
Prezident NKÚ by ale především z povahy své funkce měl sídlit ve skleněné věži, kde mu pod ruce a pod účty vidí každý daňový poplatník. Jak jinak může někdo věřit jeho kontrolám? Jestli František Dohnal tohle nepochopil, nepochopil vůbec nic a nemá na svém místě dávno co dělat.
Zdá se ale, že chápe až moc dobře. Ví, že je velmi těžko odvolatelný a úřad si velmi brutálním stylem proměnil v osobní zajišťovnu. Je nejvyšší čas uvést do pohybu složitou proceduru jeho odvolání.
Nechtěný zásah politického šampiona Podobnou škodu na renomé respektované instituce páchá exposlanec ČSSD, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj. Na rozdíl od Dohnala to není zlatokop, ale spíš stranický bílý kůň ochotný udělat vše, oč je požádán. Antimonopolní úřad byl vždy obsazován politickými nominacemi. Platí to pro lidovce Stanislava Bělehrádka i Josefa Bednáře. Stejně jako Martina Pecinu, toho času jen blízkého ČSSD. Nikdo z nich ale nebyl ve stranické politice tak vysoko jako Rafaj. A nikdo z nich nepůsobil tak nekompetentně.
Rafaj svou způsobilost ve složité, sofistikované a velmi mocné branži antimonopolního práva projevil při první zátěžové zkoušce. Když se měl hájit, že manažeři ČEZ nebyli před razií Evropské komise varováni právě od něj, proslul větou. „Kdyby to uteklo od nás, tak se tam objevilo alespoň datum a třeba že se toho bude náš úřad účastnit.“ Co dodat?
Výbornou pověst má i v Bruselu, s nímž teď na kontrole u energetického šampiona spolupracuje. Údajně je jediným šéfem antimonopolního úřadu, se kterým nemůže komisařka Neelie Kroesová mluvit mezi čtyřma očima. V žádném světovém jazyce se s ním totiž nedomluví. Může to být jen ošklivý drb. Sám Petr Rafaj ho ale nevyvrací. Když se mu autorka komentáře s jednoduchým dotazem, jakým jazykem se domluví, dovolala včera odpoledne na mobil, řekl, že odpoví až příští úterý.
Rafaj ukazuje zjevné limity stranických kádrů. Začíná totiž ohrožovat zájmy mateřské ČSSD. Není úplně těžké odhadnout, že podivné úniky informací a neschopnost vytvořit si kontakty na vlivnou komisařku můžou ČEZ docela přitížit. A Jiří Paroubek může jen sám sebe obviňovat, že v důsledku poškodil vlivného národního šampiona, kterého si s Mirkem Topolánkem ruku v ruce úzkostlivě hýčkají.
Vždycky může být ještě hůř. Dohnal a Rafaj jsou ale hodně hluboko nastavené laťky úpadku institucí. Ty dostaly stejně jako jinde ve světě velkou nezávislost, protože se tak jaksi samozřejmě počítá, že je obsadí důvěryhodná elita. Po několika sezónách obchodů na půdorysu někdejší opoziční smlouvy už se to ale s klidem v duši dá říct jen o České národní bance a Ústavním soudu.
Vždycky může být ještě hůř. Dohnal a Rafaj jsou ale hodně hluboko nastavené laťky úpadku institucí. Ty dostaly velkou nezávislost, protože se samozřejmě počítá, že je obsadí důvěryhodná elita.
O autorovi| LENKA ZLÁMALOVÁ analytička LN, e-mail: lenka.zlamalova@lidovky.cz
