Máme tu druhé Řecko, pomyslí si člověk při pohledu na trhy v posledních několika týdnech. Irský dluh si investoři mezi sebou začali přehazovat jako horký brambor, a jeho výnos tak letěl vzhůru jako raketa. Hodit ale Irsko do jednoho pytle s nejčernější z černých ovcí eurozóny není spravedlivé. Jako kdyby doktor všem obézním pacientům začal vyčítat, že se přežírají. Stejný symptom neznamená vždy stejnou diagnózu. Řecko za celý svůj pobyt v eurozóně splnilo rozpočtová kritéria pouze jednou a již před krizí naakumulovalo jeden z nejvyšších veřejných dluhů na světě. I když na ně krize měla relativně malý dopad (v roce 2009 se mu dařilo výrazně lépe než zbytku eurozóny), výdaje státní kasy se utrhly ze řetězu a deficit se vyšplhal přes patnáct procent HDP.
Irsko oproti tomu před krizí patřilo k šampionům, kteří kritéria vždy plnili a hospodařili se slušnými přebytky. S veřejným dluhem na necelých dvaceti pěti procentech HDP navíc irská vláda patřila k nejméně zadluženým vládám na světě. Když k tomu připočítáte rychlý předkrizový růst a nízkou míru korupce, není divu, že irský model platil za vzor hodný následování. Kde se tedy stala chyba? Proč se dnes irský dluh šplhá nad sto procent HDP a idyla se mění v peklo?
Irsko se na rozdíl od Řecka nedostalo do problémů vinou vlastní neschopnosti. Šok přišel zvenku až s nástupem globální finanční krize. Za prvé proto, že Irové mají jednu z nejotevřenějších ekonomik, závislou více než kterou jinou v eurozóně na USA. Irsko právě proto v roce 2009 zažilo třikrát rychlejší propad ekonomiky než Řecko, což ve státní kase nešlo přehlédnout. Za druhé kvůli tomu, že si irské banky před krizí vypěstovaly nebezpečnou závislost na levných penězích. Jejich přílivu Irové bez vlastní měnové politiky nedokázali efektivně bránit a bezmocně tak přihlíželi nafukování realitní bubliny. S příchodem finanční krize ale zdroje levných peněz vyschly. Ceny nemovitostí spadly v průměru o třicet pět procent a problematické hypotéky a půjčky developerům začaly růst jako houby po dešti. Problémy irské vlády by nebyly ani poloviční, kdyby nemusela zametat nepořádek v bankovním sektoru. Jenom v roce 2010 musí dát stát na záchranu bank přes dvacet procent HDP.
Navzdory tvrdému dopadu krize ale dokázala irská vláda hrát s trhy pokaždé otevřenou hru. Na rozdíl od Řeků, kterým nepořádek ve státní kase objevila inspekce Eurostatu, byla irská vláda vždy schopná včas přiznat tvrdou pravdu. Předkládala trhům vždy nejčerstvější odhady ztrát finančního sektoru, nikdy nezametala problémy pod koberec a včas na ně reagovala novými úspornými kroky. Irsko na rozdíl od Řecka nepotřebuje trest za podvody a vyhýbání se pravidlům. Za férovou hru s otevřenými kartami si naopak zaslouží náš respekt i naši solidaritu. I v těžkých časech pro nás může zůstat vzorem, a ne noční můrou.
***
Irsko se na rozdíl od Řecka nedostalo do problémů vinou vlastní neschopnosti. Šok přišel zvenku až s nástupem globální finanční krize.
O autorovi| JAN BUREŠ, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
