V minulém vydání mne zaujal rozhovor Radky Kvačkové s Janem Sehnalem, ředitelem Vyšší odborné školy grafické a Střední průmyslové školy grafické v Hellichově ulici v Praze. Mimo jiné v něm konstatuje, že klesá zájem o obor konzervátorství a restaurátorství. Přičítá to špatnému finančnímu hodnocení absolventů a obecnému odklonu od řemeslných oborů, včetně uměleckořemeslných. Uvedl bych ještě jednu možnou příčinu úbytku posluchačů středních uměleckých škol a zvláště vyšších odborných škol s tímto zaměřením. Je to vznik bakalářských studijních oborů zaměřených na konzervování a restaurování uměleckořemeslných děl.
Restaurování papíru a knižní vazby, kamene a nástěnné malby a sgrafita je na bakalářské úrovni možné studovat na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice sídlící v Litomyšli, restaurování uměleckořemeslných děl z kovů, skla a keramiky a textilních materiálů lze studovat, opět na bakalářské úrovni, u nás na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze.
Pokud vím, ani v Litomyšli, ani na VŠCHT zájemci o toto studium nechybějí, a to ani v současné době klesajících počtů středoškoláků. Když jsme před více než sedmi lety na VŠCHT studijní obory tohoto typu zřizovali, oslovili jsme řadu vyšších odborných škol s nabídkou spolupráce - společné akreditace vysoké školy a VOŠ. Zájem tehdy projevily pouze VOŠ textilních řemesel v Praze (textil), VOŠ v Turnově (kovy) a VOŠ ve Světlé nad Sázavou (sklo a keramika).
Na VŠCHT (podobně je tomu i na Fakultě restaurování v Litomyšli, která původně vznikla rovněž jako VOŠ) je studijní plán uvedených oborů koncipován tak, že vedle uměleckořemeslných zručností a znalostí, běžných pro absolventy VOŠ, získávají studenti bakalářských oborů i rozšířené vzdělání v přírodovědných oblastech a některých uměnovědných oborech. Tím se liší od „standardních“ absolventů vyšších odborných škol. A samozřejmě získají i titul bakalář.
Musím zpětně konstatovat, že nás tehdy překvapil relativně malý zájem VOŠ o společnou akreditaci, nabízející „důvod existence“ pro VOŠ v době, kdy sílily rozpaky nad tímto typem škol, jenž nemá v jiných zemích prakticky ekvivalent.
O užitečnosti společných studijních plánů takového typu svědčí i situace v zahraničí. Naše zkušenosti z Německa a Švýcarska ukazují, že společná výuka uměleckých škol a vysokých technických škol (obvykle „University of Applied Science“) je dnes stále častější. Atraktivnost studia „praktické péče o objekty kulturního dědictví“, jak by se trochu kostrbatě daly uvedené obory souhrnně nazvat, dokládá i fakt, že se nabídka dále rozšiřuje i na jiných vysokých školách - viz některé nabízené obory Masarykovy univerzity v Brně nebo Slezské univerzity v Opavě.
***
Proč je tak málo studentů na středních školách se zaměřením na restaurátorství? Studují totiž bakaláře.
O autorovi| doc. Ing. Petr Kotlík, CSc. Ústav chemické technologie restaurování památek, VŠCHT v Praze
