Řekni to ty, já to říkám vždycky,“ začíná náš rozhovor se smíchem Jakub Korouš a pobízí Jana Klosse, aby popsal začátky jejich práce, na nichž už se napásla snad všechna česká média.
Nic to nemění na faktu, že se úkol, který studenti Vysoké školy umělecko-průmyslové dostali skoro před dvěma lety, rychle začíná stávat ikonou českého obuvnického designu a dost možná i fenoménem nové generace.
I dva měsíce poté, co se obnovená kolekce čtyřicet let starých botasek dostala na pulty, vlna prodeje stále stoupá. U Bati jich prodali 2000 párů a od výrobce si objednali další 4000 párů botasek, Botas nemá na skladě už ani jedinou kecku a studenti VŠUP připravují podzimí kolekci.
„Chtěli jsme na botaskách ukázat sílu grafického designu, tím, že může nějakým způsobem posunout skoro zapomenutý český produkt,“ říká Kloss. „Vlastně jsme měli vyrobit nějakou botu, ale nejsme žádní obuvníci a chtěli jsme si celý úkol zjednodušit, tak vznikly Botas Clasic 66,“ dodává Kloss.
Když jsme to asi po měsíci a půl dodělali, zavolali jsme do Botasu, aby věděli, že používáme jejich výrobek, oni přijeli na klauzury a podívali se do katalogu, který byl samozřejmě úplnou fabulací k fiktivním botám – a hned nám řekli, ať zakroužkujeme ty modely, jež by se měly vyrábět. My jsme na ně jenom koukali a nechápali,“ doplňuje Klosse Korouš.
Načež trvalo rok a půl, než boty přišly do obchodů výhradního baťovského distributora. Mimo něj se botasky prodávají jen v několika buticích a design shopech.
Sázka na nejistotu Firma Botas, podnik s tradicí, která se vypařila po revoluci (stejně jako třeba u hodinek Prim), předběžně počítala s tím, že se jí náklady na výrobu „klasiků“ vrátí do dvou let. Prodejní boom ale zařídil, že se jim veškerý kapitál vrátí zřejmě už do září. Takový úspěch nikdo nečekal. I díky němu mohou tvůrci představit v polovině září na Design bloku dva nové modely botasek a spustit netradiční kampaň.
„Chceme ukázat, jakým způsobem se ty boty vyrábí. Interaktivní formou tak, aby i lidé mohli ukázat, co by chtěli,“ říká Kloss. V továrně, kde se zastavil čas na komunistické osmdesátce, není vůbec jednoduché vytvořit tenisku s vyprecizovaným designem tak, aby odpovídala požadavkům dnešní doby.
V Botasu výroba bohužel nefunguje jako v Adidasu. Tam když chtějí žluté boty, tak si prostě obarví kůži podle potřeby. Což zatím finanční poměry Botasu nedovolují.
„Na Skutči není barvírna kůží. Což znamená, že se veškeré barevné kůže musejí objednávat. Pak je tu problém, že něco je od toho a něco od jiného výrobce a neladí to k sobě,“ vysvětluje Korouš. „Když jsme dostali vzorníky kůží, začali jsme všechno nějak dávat dohromady. Vzorník byl z roku 1991, ale to jsme zjistili až později,“ dodává se smíchem. „Tam se prostě zastavil čas,“ kroutí hlavou Kloss.
Studenty také zaplatili pouze za fázi designování. „Nějaké symbolické peníze za to byly, ale nesnažili jsme se to nějak nadsadit, aby se celý projekt vůbec rozjel,“ říká Kloss.
„Po úspěchu první kolekce bojujeme za podíl z každého prodaného kusu. Cítíme, že na to máme jakési morální právo,“ dodává Korous. „Bude to pro nás i jistá motivace. Pokud se nebudeme zajímat o prodej bot, můžeme navrhnout jakoukoli botu a nemusí nás dál nic zajímat,“ upřesňuje Korous.
Koho zajímají celebrity!
O botaskách se vědělo už delší dobu. Možná i proto vyvolávají svým způsobem masovou vlnu nákupů – milovníci „oldschoolové“ designové módy na ně dost dlouho čekali. Takže celý marketing je stavěný na jménech a osobnostech tvůrců. To by mělo přilákat další mladé lidi.
Výtvarníci s tím ale nesouhlasí. „My bychom chtěli raději celou věc tlačit spíš přes ulici. Baťa na to má ale úplně jiný názor. Snaží se to doslova cpát do té naší pseudo celebrity společnosti. Bohužel nechápe odpuzení, které vyvolává v našich zákaznících právě ta trapná a ubohá společnost celebrit. V českém rybníčku se jí všichni smějí a nikoho nezajímá, že naše boty má na sobě třeba Agáta Hanychová,“ rozčiluje se Korous. „Nemáme v marketingu žádné zkušenosti, jen si prostě něco vymyslíme a ono to funguje.“
„To samé bylo s naším černým modelem. Od začátku jsme věděli, že po celočerných keckách bude poptávka – a také jsou teď nejprodávanějším kusem. Baťa ty boty nejdřív nechtěl, přestože do té chvíle bylo skoro nemožné koupit v Čechách černé tenisky,“ upřesňuje Kloss.
Botasky jsou unisexové, jsou tedy stejné jak pro holky, tak pro kluky. Všechny ve všech dostupných velikostech. Jen u Bati vám ještě stále prodavačky tvrdí, že černé jsou pouze pánské a růžové dámské, což je podle obou tvůrců jeden z největších baťovských nešvarů. Jít do ulic Botas Clasic 66 se dají zatím koupit pouze v České republice. V nejbližší době budou expandovat do slovenských obchodů a v budoucnosti možná do Berlína, Tokia, Paříže nebo Milána. „Na Design weeku v Miláně za námi stále chodil majitel luxusní restaurace odnaproti. Mladým lidem se ty boty strašně líbí a i on si je chtěl koupit. Bylo mu kolem 60 let,“ říká Kloss.
„Ale kdo ví, co bude dál. Nechtěli bychom být spojováni jen s Botasem, potřebujeme k práci určitý odstup,“ doplňuje Korouš. „Krom dalších designů pro Botas bychom chtěli dělat s lidmi, co se pohybují v umění. Jít víc do ulic,“ tvrdí Kloss. „Já bych jinak chtěl odjet na týden na dovolenou, třeba na chalupu, ale to vůbec není v dohledu,“ dodává unaveně Korouš.
***
„Zděný facebook“: propagace bot může být i netradičně kreativní
Předrevoluční sláva botasek měla jednoduchý důvod: za socialismu v podstatě neměly konkurenci. Proto se staly dobovou legendou. Tu nyní obnovili mladí výtvarníci. Jakub Korouš (28) a Jan Kloss (27) zachovali pouze základní kecky a vytvořili k nim 13 barevných variací. Kromě aplikace dokonalého nápadu na znovuoživení obuvi – mezi starší generací kdysi tak oblíbené – napomáhají prodeji botasek i vlastní uměleckou propagací ve formě výstavy s názvem Třináct skutečných. Ta představuje třináct pracovníků továrny na botasky s botami v rukou na metr a půl vysokých fotografiích. V pozadí jsou stroje, na nichž boty vznikají. Pro mladou generaci je továrna možná až nepředstavitelným prostředím, a proto mají naturalistické fotografie ukázat, co se skrývá za supermoderním designem. Vytvořit něco takového nebylo ale ani pro jednoho z designérů nových bot jednoduché. Naprosto naturální podoba pracovníků továrny se totiž nelíbila buď pracovníkům samým nebo třeba jejich manželkám. Zřejmě by to pro ně byla v Praze ostuda. Výstava začala 6. srpna v (A)Void Gallery a potrvá do 23. srpna. Krom této výstavy designéři plánují otevření kamenného obchodu pouze na boty Botas. Prodejna by ale měla fungovat netradičním způsobem: spíše než klasický obchod by měla být kombinací show roomu a místa pro setkávání lidí. Jakub Korouš tento model označuje za „zděný facebook“, na kterém je možné si výrobky dohledat a zároveň o nich komunikovat. bas
