Aby Vratislavi v mých textech nebylo málo, připomenu ji ještě jednou, slibuji, že na nějakou dobu naposledy. Kromě trpaslíků (nevartuje jich tam, jak tuhle mylně napsal Jirka Peňás, na devadesát, ale přes dvě stě) má totiž Vratislav ještě další zvláštnost: autora detektivek Marka Krajewského. Vysedává většinou v kavárně jménem Literackaja (jak jinak?), ale hlavně píše detektivky o Vratislavi v těch posledních desetiletích, kdy se ještě jmenovala Breslau a byla německým městem.
V cizích městech většinou zajdu do knihkupectví, když na to najdu čas. Jednak mám tichou a vlídnou atmosféru knihkupectví ráda, ale taky mě zajímá, co kde nového vychází, čím bych se mohla inspirovat nebo co si koupit. V Polsku to mám od vzniku Ústavu národní paměti (neboli IPN) těžké. V prvních letech, v nichž jsem mohla cestovat, to bylo prosté. Člověk se podíval do oddělení moderních dějin a snadno si vybral – vždycky byla knížka, kterou knihkupci umísťovali na první místo (většinou se trefili), anebo překlad některého (mně) známého anglojazyčného autora. Tak jsem si dávno pradávno přivezla dvě knížky Viktora Suvorova a marně je nabízela vydavatelům (od té doby se Suvorov u nás už léta překládá a je úspěšný), svého oblíbence Normana Daviese a také několik knih o moderních polských dějinách. Od té doby, co vydává IPN, jsem však ztratila naději, že najdu knihu, bez které se neobejdu. Ve větších knihkupectvích zaujímají nedávné publikace IPN běžně tak metr nebo i víc a zabývají se všemožnými tématy. Odvézt si domů dvacet kilo knížek je pro mne pochopitelně nemožné: kam bych je dala? A kde bych našla čas je aspoň prolistovat? S oddaným úžasem tedy sleduji produkci IPN na webových stránkách a občas se zasním o tom, že odjedu na několik týdnů do neznáma, vezmu si s sebou deset nebo dvacet knížek a budu si číst. Sen nejspíš nesplnitelný, aspoň zatím.
Knihkupectví ale navštěvuji dál, i když tam spíš bezradně bloumám v záplavě autorů a titulů, které neznám – nebo znám, ale nechci mít doma. Minulý týden jsem ale šla do knihkupectví na krásném vratislavském Rynku s pevným cílem: Chci si koupit básně Zbigniewa Herberta, hlavně tu jednu, kterou mi v noci předčítal hostitel a která se mi nesmírně zalíbila. Herberta kupodivu neměli (nebo jsem ho nenašla), a tak jsem okouněla, až jsem narazila na dvě detektivky Marka Krajewského. Vzpomněla jsem si, že jsem před deseti lety četla jeho Smrt v Breslau (příznačně mi ji také půjčil můj tehdejší varšavský hostitel), a hned jsem ty dvě knížky koupila. Moc se mi líbí, když někdo propaguje své město, natožpak když to dělá nevšedním způsobem a nepopírá jeho minulost, tak odlišnou od dob přítomných. Nu, zklamal mě Marek Krajewski. Detektivky jsou napínavé, v každém směru zajímavé – Pevnost Breslau například líčí rozsáhlé podzemní Breslau, ulice a křižovatky v podzemí kopírující ulice a křižovatky nahoře, i napětí a křeče Breslau v posledních týdnech války – jenže jsou plné násilí. Skvělá četba, ale ne pro mne, bohužel.
