Minule jsme odhalili škodlivou koncentrovanost administrativy do velkých business center a nelogickou roztroušenost parlamentu, senátu, vlády a prezidenta. Z pohledu revitalizovaného města zaujímají areály vysokých škol podobné postavení jako vládní budovy.
Zatímco školky, základní a střední školy musí být rozmístěny rovnoměrně v jednotlivých čtvrtích, vysoké školy s celostátním a mezinárodním působením s desetitisíci studentů a zaměstnanců je spíše třeba koncentrovat na co nejmenší ploše, aby docházelo ke komunikaci mezi fakultami, studenty, pedagogy a vědci. Pro vysokoškolské kampusy jsou přirozené knihovny, menzy, kavárny, kluby a divadla. Studentský život přináší do města neopakovatelnou atmosféru moudrosti, mládí, krásy a rebelie, je zároveň obohacením i zklidněním.
Jako kladný příklad prolnutí školy a města uveďme Filozofickou či Právnickou fakultu Karlovy univerzity a Akademii muzických umění na Starém Městě, ze kterých je to do Národní či Městské knihovny pouhých deset minut cesty pěšky. Z hlediska kompaktnosti škol je třeba zachovat Národní knihovnu v docházkové vzdálenosti tisíců studentů a pedagogů, pro které je jedním z hlavních zdrojů informací, k nimž jsou připoutáni jako kojenec k matčinu prsu. Proto i uvažovaná poloha Národní knihovny na Letné je v mezní vzdálenosti vyjádřené 20 minutami pěší chůze nebo třemi zastávkami tramvaje.
Národní knihovna na Proseku nebo Pankráci? Špatný vtip Pokud si uvažovaných šest tisíc návštěvníků denně vynásobíme 20 minutami nutnými na dopravu, 300 návštěvními dny v roce a cenou lidského času 200 Kč za hodinu, vyjde nám společenská ztráta z odlehlosti knihovny na 108 milionů za rok! Proto úvahy o jejím umístění na Prosek či Pankrác jsou buď nepochopením souvislostí, nebo zlým úmyslem vůči vzdělání samotnému.
Za negativní příklad revitalizace města uveďme plánovanou stavbu Dejvice Center na Vítězném náměstí. Proč? České vysoké učení technické spolu s Vysokou školou chemicko-technologickou se po několik desetiletí potýká s nedostatkem místa a s problémem roztroušení jednotlivých fakult po Praze. Školy jsou vlastníky „velké louky“ v prostoru mezi Vítězným náměstím a stávajícími fakultami, která by byla schopna vyřešit spolu s rezervami v dnešním kampusu celkovou tíživou situaci vysokých škol umožňující jejich přirozený růst. Město ale po revoluci v územním plánu přepsalo pozemky určené pro školy na smíšené využití. A tak obě mezi sebou o prostor se svářící školy bez protestu už 15 let hledají strategického partnera, který by vybudoval kromě 25 % školních prostor i business centrum, zatímco nově budovaná Technická knihovna a menza budou v nejodlehlejší části kampusu.
Vysoké školy sice utrží z obchodu s vlastními nemovitostmi peníze, ale ve skutečnosti si pod sebou podříznou větev. Zájem strategického partnera zaplatí ztrátou času, vyjádřenou v řádech stamilionů korun za rok.
Tunelování školství Mají snad školy rozprodat vlastní cenné pozemky a díky tomu se samofinancovat? O spekulacích obchodníků s realitami vybízejících Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k tunelování svých prostředků vypovídají i nedávná prohlášení, že se uvažuje o přemístění strahovských kolejí na Ruzyň či do Letňan, aby se uvolnily lukrativní „olympijské“ pozemky na Strahově a třeba i na místě škol v Dejvicích.
Existují dvě varianty řešení -buď si vláda uvědomí, že investice do rozvoje škol je ve veřejném a jejím zájmu a že je to nejvratnější investice vůbec. Nebo ať stát školy jako nechtěné dítě se ziskem prodá - vzdělání je v dnešním světě výborným artiklem.
Vítězné náměstí čeká na komplexní projekt revitalizace, ve kterém by nebylo velkou křižovatkou s nedostupným středem, s nebezpečnými přechody a s chodci pod zemí. Čeká na pohyb lidí v živém obchodním parteru, čeká, až pod zem zmizí hlučná automobilová doprava, a to i za cenu zvýšení náměstí.
***
Díly seriálu
1. Co je to vlastně město?
2. Obchody a banky
3. Víra, památky a hřbitovy
4. Vláda a administrativa
5. Vzdělání
6. Kultura
7. Bydlení
8. Služby, průmysl, brownfields
9. Zdravotnictví, sport, rekreace
10. Doprava
O autorovi| TOMÁŠ VÍCH, Autor je architekt
