PRAHA Sametová revoluce přinesla Česku nejen demokracii, ale i fungující tržní ekonomiku, která zvýšila životní úroveň obyvatel.
Za průměrný plat si dnes každý koupí více zboží a služeb než před dvaceti lety. Největší změnou, která není na první pohled vidět, je však kvalita a hlavně dostupnost výrobků a služeb.
„V socialistické ekonomice jsme nejvíce platili za základní položky jako potraviny a průmyslové zboží. S příchodem a rozvojem tržní ekonomiky se těžiště výdajů postupně přesouvá více ke službám a ke zbytným statkům,“ říká Marek Hatlapatka, analytik makléřské firmy Cyrrus.
V rozporu se vzpomínkami starší generace bylo v dobách centrálně plánované ekonomiky nejen spotřební zboží, ale i potraviny mnohem dražší než dnes. To se odráží i ve struktuře spotřebního koše. V revolučním roce 1989 utráceli lidé téměř 74 procent svých peněz za potraviny a průmyslové zboží, dnes je to jen něco málo přes 54 procent. Zbytek finančních prostředků lidé vynakládají na služby a další výdaje.
Změnu ve struktuře výdajů však nezpůsobilo zdražení služeb, ale naopak rychlejší zlevňování potravin a průmyslového zboží. „Nižší podíl výdajů na potraviny a základní zboží odráží i růst celkového bohatství,“ podotýká Hatlapatka.
Jinými slovy, zatímco v roce 1989 na ostatní výdaje mimo potraviny a základní zboží lidem z výplaty mnoho peněz nezbývalo, nyní je situace odlišná.
To se odráží i na poměru průměrného platu k průměrnému důchodu. Zatímco v roce 1989 činil průměrný důchod téměř 74 procent platu dnes je to jen něco málo přes 52 procent. „Důchodci v roce 1989 měli velmi podobnou strukturu výdajů jako lidé v produktivním věku. Obě skupiny utrácely především za potraviny a základní zboží a naopak prakticky neinvestovaly a nezadlužovaly se,“ vysvětluje Hatlapatka. Navíc v předrevolučních dobách panoval více rovnostářský přístup, tedy rozdíly ve mzdách byly minimální. Dnes jsou však průměry nahoru taženy částí vysokopříjmových skupin.
Nejlépe je vyšší životní úroveň vidět na tom, kolik si určitého zboží či služby mohou lidé koupit za průměrný plat. Zatímco v roce 1989 činil průměrný plat zhruba 3100 korun, dnes je to necelých 23 tisíc. „Například zadního hovězího, kterého v té době byl nedostatek, si lidé mohli, pokud ho sehnali, ze svého platu koupit 65 kilogramů, dnes 135 kilogramů,“ srovnává Miroslav Ševčík, ředitel a spoluzakladatel Liberálního institutu.
Podobným způsobem zlevnily všechny potraviny. Vepřové pečeně si lidé v roce 1989 mohli koupit 65 kilogramů, dnes za průměrný plat dostanou dokonce 223 kilogramů. Rýže si dnes mohou lidé ze svého platu dovolit třikrát více než v dobách revoluce, kuřecího masa dokonce téměř čtyřikrát více.
„U všech položek však musíme brát v úvahu i kvalitu, která je v dnešní době neměřitelně vyšší,“ říká Ševčík. Vyšší užitková hodnota je nejvíce vidět u průmyslového zboží.
V roce 1989 si člověk s průměrným platem nemohl za měsíc ušetřit ani na polovinu automatické pračky, letos by si však za měsíc práce mohl koupit 2,2 pračky. Před dvaceti lety průměrný měsíční plat stačil na 0,72 chladničky, dnes na 3,1 chladničky.
„Navíc mnoho z těchto věcí nebylo volně k sehnání, tvořily se na ně pořadníky nebo se sháněly přes známé či pomocí úplatku,“ říká ředitel Liberálního institutu. I to je jedním z důvodů, proč v roce 1989 mělo auto méně než 45 procent domácností a dnes již ho vlastní necelých 80 procent.
Podobně je na tom i vybavení bytů a domů pračkou. Před dvaceti lety měla pračku méně než polovina domácností, dnes již pračka nechybí snad v žádném bytě.
I přes stesky lidí nad drahou elektřinou si dnes lidé mohou za svůj plat svítit více než dvakrát déle než před dvaceti lety. Stejně tak svým autem ujedou mnohem dál. Nejenže mají dnešní auta nižší spotřebu, ale za průměrný plat lidé koupí více než dvakrát tolik benzinu.
„Jedinou položkou, která za posledních dvacet let reálně zdražila k průměrnému platu, je teplo, které bylo v dobách socialismu výrazně dotované,“ upozorňuje Ševčík. Zatímco v roce 1989 lidé za průměrnou mzdu pořídili 123 gigajoulů tepla, dnes je to jen 55 gigajoulů. Zvyšují se i ceny bydlení. Z dat statistického úřadu sice vyplývá, že regulované nájemné v poměru k průměrnému platu mírně zlevnilo, ale tento vývoj neodráží tržní nájemné, jehož hodnoty úřad nesledoval. „Dříve vznikaly skryté dluhy na hodnotách, které se projídaly. V roce 1989 vypadal bytový fond v centrech měst, jako by tu před nedávnem skončila druhá světová válka,“ vzpomíná Jiří Schwarz, děkan Národohospodářské fakulty VŠE. Podle něj byly totiž nájmy před revolucí pokřivené a nestačily ani na pokrytí prosté reprodukce, tedy údržby nemovitosti.
Vyšší náklady na teplo či bydlení jsou však jen malou cenou za ostatní výhody, které na peněžence nepocítíme. „Tyto věci jsou jen těžko měřitelné. Naprostá většina obyvatelstva má k dispozici individuální svobodu a ta je k nezaplacení. Projevuje se převedším ve svobodě slova, svobodě cestování a hlavně svobodě získat vzdělání,“ dodává Ševčík.
***
1989 2008
průměrný důchod (Kčs) 1 598 9 347
průměrný plat čistý (Kč) 2 504 17 912
Kolik po travin a zboží jsme si mohli za průměrný plat koupit
1989 2008
Chléb 1070 kg 1150 kg
Rýže 300 kg 920 kg
Hovězí zadní 65 kg 135 kg
Vepřová pečeně 65 kg 223 kg
Kuře 100 kg 377 kg
Máslo 75 kg 192 kg
Vejce 2307 ks 7666 ks
Pivo lahvové 1200 ks 2500 ks
Víno 100 litrů 425 litrů
Regulované nájemné 15 16,5
Benzin 375 litrů 821 litrů
Elektřina 2857 kW 6970 kW
Teplo 123 gigajoulů 55 gigajoulů
Pračka automatická 0,46 ks 2,2 ks
Chladnička 0,72 ks 3,1 ks
Televize 0,23 ks 2,7 ks
V roce 1989 na ostatní výdaje mimo potraviny a základní zboží lidem z výplaty moc peněz nezbylo, nyní je to jinak
Výdaje domácností v procentech
1989
Služby 17,8 %
Platby a jiné výdaje 8,6 %
39,7 % Průmyslové zboží
33,9 % Potraviny, nápoje, veřejné stravování
2008
Platby a jiné výdaje 12,6 %
Služby 33,2 %
30,9 % Průmyslové zboží
23,3 % Potraviny, nápoje, veřejné stravování
