* LN Režisérská práce je jistě hodně o autoritě. Musí být vrozená, vybírá se podle ní i na školu?
Autorita má mnoho tváří. Ale já nesnáším autoritu ve své práci a nesnažím se ji mít. Myslím si, že ji ani nemám, a ani mi moc nechybí, protože o ni nejde.
* LN Jakým způsobem tedy přesvědčíte herce, že máte pravdu vy a ne on?
To už je z toho statusu. Herec nemá moc na výběr. Ale asi zápalem.
* LN Na začátku devadesátých let jste vystudovala pražskou DAMU. Proč jste si ji vybrala?
To byl spíše praktický výběr. Mohla jsem jít do Bratislavy na VŠMU, ale jeden známý mi řekl: Tam nechoď, tam ženy na režii neberou. Tak nevím, jestli se pletl, ale poslechla jsem ho a šla jsem do Prahy.
* LN Je tedy v něčem složitější být režisérkou než režisérem? Třeba už dostat se na školu?
Ne. Na školu nás vybíral profesor Pistorius a on reagoval na bytost. Vypadal, že pro něj nehraje vůbec žádnou roli, jestli jste kluk, nebo dívka. A tak jsem si ten postoj zapamatovala. Později jsem se setkala s tím, že potřebují spíš muže. Ale jinak to nevnímám.
* LN Ještě na škole jste vyhrála cenu za inscenaci Turgeněva. Začala jste být poté v práci jistější?
Pamatuji si na ty pocity. Bylo to nádherné a úžasné. Asi mi to nějak potvrdilo to, že jsem režisérka. Ale na škole je to lehčí a v životě je to zase jinak.
* LN Takže vám ta cena nějak pomohla?
Vnitřně mi pomohla. Cítila jsem se potom jistá v kramflecích a přesvědčilo mě to, že je dobře, co dělám. Stejně bych asi, i kdybych tu cenu neměla, dělala jenom to, co umím dělat. Ale přesvědčilo mě, že to může fungovat a mít úspěch.
* LN Během školy jste spolupracovala s Divadlem v Řetězové, pro svůj návrat do Česka jste ale zvolila Divadlo Na Zábradlí. Čím vás oslovilo?
To byl můj sen, pracovat v Divadle Na Zábradlí. Je to krásné místo a pracoval tady Petr Lébl. A vlastně se to takovou šťastnou shodu okolností odehrálo. Nabídla jsem divadlu dva texty a ten, co jsem nabízela nejvíce, se jim nelíbil, ale druhý vzali - to byli Ředitelé. Takže se to stalo a mně to přišlo až neuvěřitelné. Přišlo mi až neuvěřitelné, jak lehce se to odehrálo. Vždycky jsem tajně snila, že bych někdy přišla do Prahy dělat režii, ale zdálo se mi to tak nepravděpodobné, že jsem tomu ani nevěřila. Pak se to nějak lehce stalo.
* LN Dostala jste stipendium v Paříži. Jak jste ho získala?
Hrozně jsem se o něj ucházela. Šla jsem na to přes francouzský institut v Ostravě a měla jsem argumenty, že jsem v Praze, taky jsem dostala cenu a pracovala už v divadle. Takže jsem tím podložila, že nutně potřebuji jít do Paříže, abych se dověděla, co se tam dělá a jak se to tam dělá a co bych se od nich mohla naučit.
***
CV Maria Záchenská (* 1967) studovala na DAMU v Praze (1990-1995). Za inscenaci Turgeněvova Večera v Sorrentu dostala cenu za režii na Mezinárodním festivalu divadelních škol v Brně. Po promoci odjela do Paříže na režijní stáž. Po jejím skončení jí bylo nabídnuto místo profesorky dramatického umění v divadelní škole Ecole du Passage.
Pracovní den Vstávám v sedm. Ráno se věnuji svému synovi. Odvedu ho do školky a tak v devět sedím v divadle a dívám se, jak přicházejí spolupracovníci. V deset je potřeba jít zkoušet. Jak zkouška začne, tak se ve mně něco odšpuntuje a já můžu reagovat, vzpomínat, jak jsem to promyslela a co bych ještě chtěla.
