Jejich fanoušci se navzájem nenávidí. Bývalí i současní hráči cítí, že není většího soupeře. Tribuny jsou narvané k prasknutí a atmosféra vře na hřišti i v hledišti. Není v Česku větších soků než Slavia a Sparta. Tradiční kluby z hlavního města spolu válčí o nadvládu nad domácí ligou. Dokud fotbalista nezažije, nepochopí. „Vím, že je pro nás Sparta velká konkurence. Pro mě je ale jen hodně kvalitní soupeř. Rivalitu zatím nemám tak vžitou jako spoluhráči,“ přiznává útočník Slavie Adam Hloušek.
Do Edenu přišel z Jablonce teprve v létě. Slovo „derby“ pro něj dosud znamenalo hrát proti dalším severočeským klubům Liberci či Teplicím. O pražském derby slyšel už jako malý kluk. Jeho váhu si zatím uvědomuje jen zčásti. „Přijede celá rodina a pořídil jsem i dalších zhruba třicet lístků pro kamarády,“ říká Hloušek.
Výjimečnost poznají po zápase Stejně rozpačitě jako on se cítí většina nováčků. Třeba Ondřej Kušnír z konkurenční Sparty, který si v derby také ještě nezahrál. „Před zápasem budou pociťovat napětí. Jakmile vstoupí na hřiště, tak úplně zapomenou. Až po konci zápasu jim všem dojde, že je to nejvíc, co mohou v české lize zažít a dokázat. Náboj utkání je unikátní,“ snažil se vžít do jejich kůže legendární kanonýr Sparty Horst Siegl.
Na svoje první derby si už nevzpomíná, ale přece na něj nedá dopustit. „Mám tolik vzpomínek. Kulisa je fantastická. Každý hráč se chce vytáhnout. Za mých časů byla rivalita ještě hlubší,“ vybavil si Siegl.
Zvláštní „derby“ atmosféra v kabině nemine ani zahraniční hráče. Své o tom ví slovenský bek Slavie Matej Krajčík. „První derby se Spartou jsem zažil loni, skončilo naší výhrou 4:1 a máloco mi utkvělo tolik v paměti,“ připustil.
