„Za nějaké doznání to nepovažuji,“ prohlásil Fremr. „Nemyslím, že to pana prezidenta překvapilo. Řekl mi, že by akceptoval jakýkoliv můj přístup v té věci. Říkal, že tomu rozumí,“ řekl místopředseda pražského Vrchního soudu.
Rozhodnutí doktora Roberta Fremra vzdát se nominace na soudce Ústavního soudu respektuji. Oba Ústavní soud považujeme za hlavní pojistku ochrany lidských práv a ústavnosti naší země. To potvrzuje i skutečnost, že naši občané ho dlouhodobě považují za nejdůvěryhodnější ústavní instituci.
Oceňuji proto, že se Robert Fremr snaží v očích veřejnosti předejít jakýmkoli pochybám o hodnověrnosti či morální integritě soudcu Ústavního soudu. Robert Fremr mě o svém rozhodnutí předem informoval a já jsem jím navržený postup přijal. Nic to však nemění na tom, že ho považuji za odborníka s nepopiratelnou profesní pověstí, uznáním v mezinárodním prostředí a za jednoho z nejkvalitnějších trestních soudců v naší zemi.
Fremra přitom před pár dny schválil jako kandidáta na ústavního soudce Senát. Hned potom se ale na prezidenta Pavla obrátili dva senátoři Marek Hilšer a Hana Kordová Marvanová. Poslali mu dopis a vyzvali v něm, aby Fremra nejmenoval.
Prezident pak oznámil, že chce nechat prověřit některé informace o Fremrovi, který soudil v roce 1988 kauzu, v níž se na obžalobě podílela komunistická Státní bezpečnost.
Nechce ohrozit důvěryhodnost soudu
Fremr připustil, že nedokázal eliminovat nedůvěru části veřejnosti ohledně jeho předlistopadového působení v justici. Nechce ohrozit důvěryhodnost Ústavního soudu. Zmínil, že důvěra veřejnosti je klíčovým předpokladem pro ústavního soudce.
Aktuální zájem některých médií o něj vnímá jako nefér kampaň, která obsahuje řadu polopravd i lží. „Nikdy bych to úplně vysvětlit nedokázal,“ řekl v pondělí.
Už při projednávání jeho kandidatury v Senátu se nejvíce řešila kauza z roku 1988. Trojici mladíků vinila obžaloba z více než stovky trestných činů, mimo jiné ze záškodnictví. Skupince vyčítala vedle poškození pomníků sovětských vojáků na Olšanech také shození kanálového poklopu z Nuselského mostu a položení betonového pražce na železniční trať.
Panel nabídl Pavlovi rezignaciPrezidentův konzultační panel určený pro výběr kandidátů na ústavní soudce nabídl hlavě státu Petru Pavlovi rezignaci. Důvodem je to, že doporučil na ústavního soudce Roberta Fremra. Prezident k tomu ale v tuto chvíli nevidí důvod. Podle soudkyně Ivany Janů členové panelu při doporučení místopředsedy pražského vrchního soudu Fremra nevěděli o kauze Olšanské hřbitovy, za kterou je kritizovaný. |
Případ projednával Fremrův soudní senát. Fremr připustil, že StB kauzu zmanipulovala, uvedl však, že se to z jejích svazků dozvěděl teprve nedávno. Zároveň odmítl, že byl za komunistické éry prorežimním soudcem.
Hilšer pak na sociální síti X, dříve Twitteru, napsal, že Fremr mezi lety 1983 a 1985 také odsoudil přes 100 lidí za emigraci, přičemž mnozí přišli o majetek a jejich rodiny byly postiženy perzekucí.
Působení Fremra v komunistické justici mezi lety 1982 a 1989 přezkoumává tým badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů. Minulý týden na základě archivních spisů oznámil, že Fremr odsoudil v letech 1983 až 1985 za emigraci 172 lidí ve 124 samostatných případech. Opuštění republiky bylo podle tehdejšího trestního zákoníku trestné. Všichni odsouzení byli po revoluci 1989 rehabilitováni a procesy byly označeny za politické.
Fremrovi přitížil i rozsudek, který vynesl kvůli „hanobení republiky a jejího představitele“
V neděli server Echo24.cz napsal, že Fremr odsoudil v roce 1985 na deset měsíců nepodmíněně skladového dělníka za hanobení republiky a jejího představitele. Odvolací soud tento rozsudek později zrušil a propustil obžalovaného z vazby, kde si skladový dělník odseděl pět měsíců. Dokládají to podle serveru dokumenty, které pocházejí z Archivu hlavního města Prahy a které má i prezidentská kancelář.
Do případu zásadním způsobem zasáhlo podezření z manipulace, napsal web. „Obžalovaný i prokurátor totiž shodně namítli, že soud při vyhlašování rozsudku neřekl nic o trestném činu hanobení republiky a jejího představitele. Přesto se to objevilo v písemném rozsudku z 6. listopadu 1985 podepsaném soudcem Fremrem,“ napsalo Echo24.
