Profesor Henrik Hautop Lund z University of Southern Denmark se už dříve specializoval na tvorbu robotů, kteří například podporovali zdravý vývoj dětí a jejich vnímání. Současné „robotické desky“ mají sloužit jako terapeutická pomůcka.
Na projektech, nazvaných RoboMusic a Therapy Tiles, spolupracuje Lund s firmou Entertainment Robotics z Odense. Oba projekty spojuje právě prvek „inteligentních“ desek s několikerým využitím - mohou se stát uměleckým interaktivním prvkem, výtvarně doplňujícím hudební produkce, nebo hi-tech pohybovou a postřehovou hrou pro děti a v neposlední řadě terapeutickou pomůckou v nemocnicích a lázních. Také však cvičebním nářadím ve fitness centrech a trenažérem pro fotbalisty či tenisty.
Svítící dlaždice
Základní deska má velikost podlahové keramické dlaždice, jen je o něco silnější. V „klidovém stavu“ vidíte na jejím lícovém povrchu pouze kružnici vyplněnou několika soustřednými kruhy - na okraji světlými, ve středu tmavými. Deska se oživí silnějším dotykem na tmavý střed. Po aktivaci se světlá část změní ve svítící a barevně blikající kruh, v němž se světlo pohybuje dokola a mění barvy. Rozsvícení desky a konkrétní barva závisí na přesnosti a síle stisku. Uvnitř desky se nachází miniaturní robotechnický systém. Deska má vlastní procesor, akumulátory (normální tužkové baterie), čidlo a měřidlo tlakové síly dotyku, barevné světelné diody a systém kontaktů. Jednotlivé desky mohou vzájemně bezdrátově komunikovat. Desky umístěné na zdi tedy mohou být propojeny s těmi na zemi, přičemž díky senzorům rozpoznají, zda jsou položeny nebo pověšeny. Systém dlaždic je programově řízen - v takzvané mateřské desce je umístěn software, ve kterém jsou zapsány hry nebo terapeutická cvičení pro pacienty. Tato deska pak „dává instrukce“ ostatním. Během hry může hráč nebo pacient měnit její složitost i fyzickou náročnost.
Honička za světly
A jak taková hra nebo kondiční zdravotní cvičení vypadá? Základem je patřičné stisknutí středu kruhu - rukou, nohou nebo hozeným míčem. Světla ve správné barvě se rozsvítí jen tehdy, pokud ono stisknutí odpovídá naprogramovanému. Pokud je deska stisknuta ve správném bodu, ale menší silou, rozsvítí se jiná barevná kombinace, takže hráč či pacient hned ví, kde udělal chybu. Správný dotyk také rozsvítí další desky kdekoli na ploše systému, ty musí hráč do určitého časového limitu stisknout. Je to taková honička za světly. Na mateřské desce je malý monitor, který na konci hry ukazuje výsledky: jak rychlé byly reakce na svítící desky a jak byl hráč úspěšný v jejich zasahování. Pokud si nainstaluje celý systém jak na zeď, tak na podlahu, procvičí si postřeh i fyzickou kondici. Desky lze naprogramovat i na „odklikávání“ zvukem, a ne dotykem. Další zdokonalení plánuje Lund s kolegy tak, že k systému přidá ještě umělé neuronové sítě, které umožní deskám rozpoznat, jak si hráč vede, a podle toho on-line měnit hru. Zvláštní pomůcka má ještě jeden vedlejší efekt: díky své dekorativnosti se může stát i zajímavým architektonickým prvkem do interiéru.
O autorovi| JITA SPLÍTKOVÁ, Autorka je vydavatelkou webového magazínu Futurologie
