Aktuální soudní výrok, týkající se dovozu uměleckých děl pro sbírku Vladimíra Železného, připomněl kromě jiného i fakt, že v nových podmínkách vznikají i jiné, méně mediálně známé sbírky.
Po roce 1989 u nás vznikla nejen řada nových sbírek, ale také institucí, které jsou s nimi spojeny. Pro některé kolekce bylo dokonce vytvořeno i adekvátní přístřeší. Není už třeba zevrubně připomínat Sbírku Jana a Medy Mládkových, která obsahuje velký soubor obrazů, kreseb a grafik Františka Kupky, soubor Jiřího Koláře a obrazy, sochy, objekty a kresby mnohých českých i středoevropských umělců, kteří dnes již patří ke klasikům. Díla sice vznikala v průběhu desetiletí, Kupkova kolekce hlavně ještě v období před umělcovou smrtí, další přírůstky pocházejí z 60. až 80. let, ale i v současnosti se sbírka stále rozrůstá.
Během trvání Muzea Kampa získala instituce i kresby, obrazy a sochy buď od umělců, kteří jsou už zastoupeni, nebo i od tvůrců generací následujících (Jiří Kornatovský, Eva Eislerová, Marian Karel, Miloslav Chlupáč, Michal Ranný, Theodor Pištěk a další). Vznikly však i jiné významné sbírky, více či méně mediálně probírané.
Železný nakoupil unikáty
Poměrně rychle, vlastně během několika let nakoupil unikátní kolekci českého umění bývalý ředitel Novy a dnešní europoslanec Vladimír Železný. K tomu nechal rekonstruovat historický dům na Starém Městě a v něm instaloval stálou expozici v Galerii Zlatá husa. Tento soubor se v podstatě dělí do dvou částí. První zahrnuje českou modernu od přelomu 19.
a 20. století až po čtyřicátá léta. Vznikala v době restitucí, kdy se sbírky během komunismu zabavené a poté navrácené v některých případech rozprodávaly a díla se objevovala na aukcích či prodejních galeriích. Jsou v ní výborně zastoupeny různé avantgardní směry jako kubismus nebo surrealismus. A patří do ní díla tak významných umělců, jako jsou Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta, Jindřich Štyrský nebo Emil Filla a samozřejmě řady dalších, kteří tvořili historii. Druhou část tvoří šedesátá léta, která byla vystavena, vyšel dokonce obsáhlý katalog a sbírka byla kromě Prahy zveřejněna také v brněnském Domě umění. Jde o jednu z nejlepších a nejucelenějších sbírek českého progresivního a většinou neoficiálního umění šedesátých let. Jsou v ní zastoupeni například Aleš Veselý, Bedřich Dlouhý, Theodor Pištěk, Hugo Demartini, neobyčejně rozsáhlá je kolekce Roberta Piesena.
Úplně jiná je kolekce historika umění Zdeňka Primuse, který ji postavil na vztahu mezi knihou a progresivním výtvarným projevem. Vystavil ji v Jízdárně Pražského hradu a vydal k ní v nakladatelství Kant obsáhlou knihu, v níž vysvětluje svůj pohled na šedesátá léta a význam knižních obálek. Ty mnohdy suplovaly možnost vyjádřit se volným, třeba abstraktním způsobem, což nebylo hlavně v době izolace českém kultury v padesátých letech možné. Sbírka obsahuje opět základní autory 60. let, jako byl například Jiří Balcar a mnozí další. Svým zaměřením a základní ideou se ale liší od Železného sbírky i Sbírky Jana a Medy Mládkových.
Další významný nový soubor vznikl v Brně, vytvořil jej Richard Adam a je v současné době vystaven v prostorách Vaňkovky, bývalé továrny, z níž je moderní, architektonicky zajímavé kulturní centrum. Tato sbírka je zaměřená hlavně na malbu, i když nepomíjí ani jiné oblasti. Sběratel pilně obcházel ateliéry umělců spíš mladší a mladé generace, takže jde o sbírku diametrálně odlišnou od těch předešlých. Výběr z ní mohli vidět i pražští diváci v Galerii Rudolfinum. V Brně postupně vzniká i jiná kolekce. Jiří Švachula vytvořil ve své Galerii Aspekt stálou expozic zčásti orientovanou na sklo a zčásti na klasiky českého moderního a současného umění, jako byl Václav Boštík, Ladislav Novák, Vladimír Kopecký...
Dar Jiřího Koláře státu
Rodí se i řada dalších zajímavých sbírek, třeba Miroslav Macek s velkým zaujetím a odbornými znalostmi shromažďuje obrazy krajinářů Mařákovy školy.
V Čechách existuje dlouhá tradice sběratelství. Stačí připomenout, zajímavou sbírku Jiřího Karáska ze Lvovic, Emanuela Hloupého, Rytíře Lanny, sbírka továrníka Jindřicha Walese atd., ale pak byla tato tradice sbírání umění na dlouho přerušena. Sbírky sice přes všechny potíže vznikaly i během socialismu, ale pro jistotu zůstávaly většinou tajeny. Za pozornost stála v té době vznikající rozsáhlá sbírka Jiřího Koláře, která zčásti po jeho opuštění Československa propadla státu a dostala se do pražské Národní galerie. Když mu ji pak Národní galerie počátkem devadesátých let chtěla vrátit, ve své velkorysosti se jí zřekl. „Když jste se mi o to starali, tak já vám to věnuju.“ A to také udělal.
***
Umělecké sbírky sice přes všechny potíže vznikaly i během socialismu, ale pro jistotu zůstávaly většinou tajeny.
