* LN Proč si vlastně jeden z rodičů tak často chce uzurpovat dítě jen pro sebe?
Chceme být výlučnými architekty duše dítěte, chceme, aby převzalo naše hodnoty a naše postoje. Chceme, aby důležité věci, jak je to s Bohem, s lidmi, se zvířaty, se smrtí, převzalo z naší zkušenosti. Nechceme, aby to někdo ředil. Když zpovídám matky do znaleckých posudků, říkají o roli otce: „Tatínek dítěti vysvětlí, že tohle auto je silnější než jiné.“ To jim nevadí, to jsou nedůležité věci. Ty důležité ale chtějí mít pod kontrolou. U soudu to takhle nemohou říci, řeknou: „On je násilník.“
* LN Čeští soudci se obvykle ptají: Komu dítě? V tu chvíli se přece musí rozjet boj kdo s koho?
Někdy se rodiče předem dohodnou nebo jeden z nich nemá o výchovu dítěte zájem. Jinak je to, když jsou oba silně motivovaní. Pak soudu dokazují, kdo je lepší. Sepsal jsem deset kritérií, podle kterých by to měli soudci posuzovat. Například jaká je osobnost rodiče, jaký je jeho vztah k dítěti, jaký je vztah dítěte k němu, jaká je struktura jeho charakterových vlastností, jaké u něj bude mít dítě zázemí, jaká je jeho ochota nebránit styku s druhým rodičem...
* LN Není z principu špatné hodnotit, kdo z rodičů je lepší? Přece oba jsou rodiče a oba jsou v tom či onom dobří.
U nás je to zatím tradičně takto, převládá výhradní výchova jedním z rodičů. Tak se hledá, kdo má lepší výchovné předpoklady. Například Cochemský model, pojmenovaný podle města v severním Německu, kde ho začal prosazovat tamní opatrovnický soudce, má jiné zásady. Spor se má vyřešit rychle a při jednání nesmí padnou žádná záporná charakteristika některého z rodičů.
