Což by podle něj znamenalo nepříjemný problém, i v souvislosti s přípravou na blížící se světový šampionát v Liberci.
Jenže Bauer má tvrdou hlavu a z boje se mu utíkat nechtělo. Už v sobotu navečer, navzdory značně zbídačenému stavu, však povídal: „Já na ten kopec prostě dojedu. I kdybych měl třeba jen jít, tak se tam dostanu.“
Slova sice sympatická, ale nabízela se zároveň otázka, jestli si se svým zdravím přeci jen poněkud nezahrával.
Rozhodnutí padlo ráno „Doktor i rodina mě přemlouvali, ať na Alpe Cermis nejedu,“ vykládal v neděli po závodě již znovu dobře naladěný Bauer. „Jenže ranní prohlídka u doktora Koldovského nepotvrdila zhoršení mého stavu, takže jsem se na start vydal.“
Při mírném klesání podél řeky Avisio si pak dokonce ústa schoval pod šátek, aby mu ledový vzduch nešel přímo do průdušek. „Sice se mi hůř dýchalo, ale průdušky jsem si uchránil,“ říkal.
Koldovský povídal, že Bauera prohlížel při Tour i třikrát denně, několikrát za den Bauer také inhaloval a polykal prášky. „Lukáš je navíc astmatik a ti bývají na průdušky náchylnější,“ přidal Koldovský.
Kateřina Neumannová, která v Itálii propagovala liberecké mistrovství, Bauerovi radila, ať nyní na týden běžky strčí do kouta.
Koldovský její slova jen podepsal: „Přesně tak, teď si musí dát na týden absolutní pauzu.“
Bauer vzápětí dodal, že podobný scénář měl ostatně naplánovaný už před odjezdem na Tour. „Po návratu z Cavalese zamířím rovnou do střešovické nemocnice. Musí se přesně zjistit, co mně vlastně je.“
I trenér Petrásek měl stejný náhled: „Lukáš by měl mít týden absolutní klid a pak řízený odpočinek. Snad se spolu domluvíme...“
O autorovi| (od zpravodaje LN v Itálii)
