Váš bankéř s vámi žije,“ říká Alena Štefaňáková, ředitelka oddělení private banking peněžního ústavu Commerzbank.
Alena Štefaňáková pochází z Prešova a vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Ovládá šest jazyků, kromě češtiny a slovenštiny mluví i anglicky, německy, rusky a španělsky. Ještě během studií proto začala pracovat v jazykové škole Unitour Praha, načež přešla na pozici výkonné ředitelky další jazykové školy, Via Flavia Praha. Tím se ovšem přiblížila i bankovnímu prostředí. „Firma zastřešovala také cestovní kancelář, s níž jsem jezdila, a pochopila jsem, že chci dělat s lidmi. Ještě během studií jsem soukromě strávila nějakou dobu v Německu, němčina mi šla, a protože jsem studovala finančnictví a účetnictví, začala jsem se po dalším uplatnění rozhlížet v německém spektru bankovních firem. Commerzbank bylo logické vyústění.“
Do pražské pobočky Commerzbank nastoupila v roce 1995, poměrně záhy poté, co tato banka vůbec zahájila svou činnost na českém trhu. „Zajímavé bylo, že i když jsem předtím už nějakou dobu vedla jazykovku, v bance jsem záměrně začínala úplně od začátku, a jako všichni si tak prošla trainee programem - to obnášelo během jednoho roku a něco projít kompletně všemi odděleními a získat tak přehled o všech činnostech, kterým se banka věnuje. Dodnes z toho čerpám,“ říká současná ředitelka oddělení private banking.
Právě v této oblasti, na pozici poradce privátních zákazníků, po ročním tréninkovém kolečku zahájila svoji kariéru. „Můj první zákazník je tu dodnes. Ale neuvedu, kdo to je, ctíme bankovní tajemství,“ usmívá se Štefaňáková.
Během čtrnácti let v bance už své oddělení neopustila, ale jak říká, navzdory tomu se pořád učila nové věci a zkoušela něco jiného. „Jako první jsme začali s investicemi do cenných papírů, které jsem tu pomáhala zavádět, a pracovala s klienty jak českými, tak německými. Pak se v rámci našeho oddělení vyčlenil private banking. Dnes mám na starosti celé oddělení, čítající zhruba 20 až 25 lidí včetně týmu působícího v Brně. Starám se o jeho chod včetně strategického plánování,“ popisuje svůj život v bance ve zkratce manažerka.
Má-li popsat private banking ve dvou větách, znějí takto: „Nejde o to, že si jako klient otevřete v bance účet. Váš bankéř s vámi žije.“
„V mých představách je to rodinný bankéř, podobně jako existuje rodinný právník a rodinný lékař. V private banking platí, že tento obor stojí a padá s lidmi, kteří jej dělají. Je to skutečně osobní poradenství, naši bankéři mají osobní vztahy s klienty. Mají volnost v tom, jak se o zákazníka starají, samozřejmě v intencích a představách banky. Každý má svou specifickou roli, máme kolegy, kteří se specializují na lidi ze showbyznysu, na byznysmeny, na sportovce, každý má svůj vlastní a jiný okruh klientely. Mám skvělé lidi a jsem ráda za to, že je mám,“ tvrdí.
Lidé v oddělení private banking jsou tak podle jejích slov spíš extroverti, vstřícní k lidem a schopní navodit příjemnou atmosféru, ale na druhou stranu osobnosti, ne přitakávači. „Privátní bankéř musí být klientovi partnerem, nikoli obsluhou, tu si zákazník najde na přepážkách. Tady čeká rovnocenného partnera, kterému může svěřit velké finanční prostředky. Počáteční částky, které si u nás klient uloží, se pohybují kolem 300 tisíc euro. Orientujeme se na ně záměrně, protože potom se dá sestavit portfolio, co dává smysl. Neříkám, že bychom o klienty s menšími částkami nestáli, ale servis není natolik komplexní.“
Krize se podle Štefaňákové projevila v jejím oboru tak, že klienti se více než předtím vrátili zpět k různým formám garantovaných produktů a méně se dívají na skutečný výnos. „I bankovní domy se obrátily tímto směrem. My máme tu výhodu, že nabízíme všechno. Používáme analýzy naší centrály ve Frankfurtu nad Mohanem, které zkoumají všechny fondy napříč celým finančním spektrem, takže nenabízíme jen úzké portfolio našich produktů, ale vybíráme si ze všech emitentů včetně konzervativních.“
A jaké investice Commerzbank doporučuje? „Obecně jsou to státní investice. Státní dluhopisy dobrých a fungujících ekonomik včetně té naší jsou lepší než podniková sféra,“ říká ředitelka oddělení. A že v rámci Evropské unie byla právě nedávno Česká republika přesunuta do nejrizikovější skupiny států, pokud jde o investice? „I rizikovost v rámci Evropské unie je pořád Evropská unie. Nehrozí tu zhroucení demokratického systému ani státní převrat ani totální pád měny. Zažili jsme ruskou krizi, zažili jsme argentinskou krizi a všechno to byly události, kterých se my nemusíme obávat.“
Na otázku, jakou nejhorší krizi během svých čtrnácti let v bance zažila, manažerka odpovídá, že ze zpětného pohledu vše vypadá relativně, protože trh se pokaždé velmi rychle vzpamatoval. „Hrůzný okamžik bylo sledovat v přímém přenosu pád věží v New Yorku. Následovala čtyřdenní uzavírka Wall Streetu. Ale vždy mě šokuje, jak se trhy i z těchto strašných zkušeností okamžitě proberou a zapomenou na ně. V tom bohužel spočívá i jistota, že se ani dalším krizím nevyhneme. Když padla Dvojčata, byl otřesen celý svět. Ale reakce kapitálových trhů například na strašné útoky v Madridu v roce 2004 netrvala ani den. Dnes už se pohybuje v řádu hodin. Je neuvěřitelné, co svět dokáže absorbovat.“
***
Dotazník Alena Štefaňáková Rodina: „Malý tříletý syn.“ Oblíbená hudba: „Napříč všemi styly.“ Volný čas: „V současné době je mým největším hobby a nejlepší volnočasovou aktivitou můj syn.“ Oblíbená dovolená: „Španělsko.“
