NEW YORK / PRAHA Beatnici, jako byli Jack Kerouac nebo Allen Ginsberg, působili dojmem, že touží po všem jiném než po klidu domova. Život pro ně byl hlavně nespoutanost a touha po dobrodružství, jen žádný domek se zahrádkou a denně teplé jídlo.
Jedna z posledních pamětnic beatnické generace Carolyn Cassadyová však o svém manželovi, beatnikovi Cassadym, hovoří úplně jinak. Byl to prý rodinný typ, sdělila deníku The Guardian.
Neal Cassady byl předobrazem pro postavu Deana Moriartyho ve slavném románu,Jacka Kerouaka Na cestě. Carolyn ho potkala v roce 1947, když studovala umění a herectví v Denveru. Vzali se o rok později, strávili spolu dvacet let a vychovávali společně tři děti. „Beatnickou komunitu jsem vždy sledovala spíš zpovzdálí. Nebyla jsem její součástí. Bavilo mě být doma, prostě jako klasická žena v domácnosti,“ vzpomíná Cassadyová. A její manžel byl prý také takový. Na rozdíl od románového Deana, který chce neustále objevovat svět a naplno si ho užívat. Realita prý byla jiná. „Doma se nám naplno věnoval. Pro naše tři děti byl vždy vzorným otcem, kterého respektovaly. Podnikal s nimi spoustu věcí. Jen jednou za čas se mu zastesklo po divokém životě, který mu nabízela atmosféra kolem beatniků. Měl zkrátka dobrodružnou duši,“ vysvětluje Cassadyová. Kniha jako trauma Život v klidné domácnosti skončil, když Cassadyová našla svého manžela v posteli s Allenem Ginsbergem. Stejně jako jiné milostné aférky ani tato nezůstala jen uvnitř komunity. Právě naopak. Kerouac je vylíčil v románu Big Sur, který vyšel v roce 1962. „Ta kniha byla prostě hrozná, je to pro mě dodnes trauma. Přečetla jsem si ji celou až po mnoha letech po jejím vydání. Upřímně si myslím, že se vlastně Kerouakovi líbilo, jak jsme s Nealem žili. Měli jsme zcela konvenční domov, a to bylo něco, co Kerouakovi chybělo. On si nikdy nic podobného neprožil. Podobně to měl vlastně i Ginsberg. Hodně lidí vnímá beatniky jako bouřliváky, ale oni ve skutečnosti byli vlastně hodně konvenční,“ vysvětluje Cassadyová.
Cassady se narodil v roce 1926. Jeho příchod na svět jako by trochu předurčil i jeho životní příběh. Narodil se totiž doslova „na cestě“, když jeho rodiče jeli za štěstím na západ Spojených států. Když mu bylo šest, rodiče se rozvedli a Neal zůstal s otcem – těžkým alkoholikem – v coloradském Denveru. Protloukal se, jak mohl. Jeho „oblíbenou“ činností byly krádeže aut. Do jednadvaceti jich ukradl přes pět set. Následoval trest jednoho roku ve vězení pro mladistvé.
Ve 40. letech se Cassady potkal s Kerouakem a stali se z nich „pokrevní“ bratři. Kerouac, fascinovaný Cassadym, se mu chtěl podobat. Chtěl číst stejné knihy a mít vše co on. Cassady dokonce navrhl, že by mohli žít ve třech. Carolyn však tuhle alternativní domácnost odmítla. Kerouac s nimi přesto trávil hodně času.
Zemřel za nejasných okolností Prožívali společná dobrodružství a dlouhé hovory „o všem a o ničem“. Kerouac si rozhovory nahrával a část z nich použil v knize. Spontánní cestopis Na cestě líčí jejich společné zážitky z putování napříč Amerikou. Kerouac svůj nejslavnější román psal skoro 20 dní bez přestávky. Nakonec od Cassadyových odešel, ale postaral se o nesmrtelnost svého přítele tím, že z něj učinil hrdinu svého románu.
Cassady po Kerouakově odchodu žil dál svůj dvojí život. Kromě Carolyn měl řadu přítelkyň. Nakonec se manželé v roce 1963 rozvedli. Následovaly roky s alkoholem a drogami a Cassady nakonec v roce 1968 zemřel za nejasných okolností.
„Vždy jsem si to vyčítala, že měl Neal tolik problémů sám se sebou po našem rozchodu. Myslím, že se trápil úplně zbytečně. Asi byl ale prostě nespokojený, jak ho lidé vnímají, a rozhodl se, že se takhle zničí,“ vysvětluje Cassadyová závěr života svého bývalého muže. Po rozvodu se už nikdy neprovdala, protože prý už neměla to štěstí, aby potkala podobnou osobnost. Jejich společný život vylíčila v knize Z cesty.
„Doma se nám naplno věnoval. Pro naše tři děti byl vždy vzorným otcem, kterého respektovaly.“
