Česká sebeobrana v ideovém zápase na vlnách rozhlasu v době Mnichova nebyla podle Vaughana na potřebné výši. Ale ani sama BBC nedopadá v tom ohledu uspokojivě. Autor se zřejmě ztotožňuje s kritikou tehdejšího vlivného komentátora Johna Coatmana, který obvinil britská média, že bez protestu přijala oficiální interpretaci krize, podávanou Chamberlainovou vládou.
Vaughan si pro srovnání všímá i toho, jak se za mnichovské krize osvědčily i jiné západní rozhlasové systémy, především americké. Ačkoli Spojené státy nebyly tímto problémem ani jeho konečným vyústěním přímo postiženy, autor soudí, že americká masmédia, a na prvním místě opět rozhlasové stanice, podaly pádnější důkaz „pohotovosti a psychologické obratnosti než jejich evropské protějšky, s výjimkou německých“. Zmiňuje se pochvalně o některých amerických rádiových novinářích. Mezi nimi figuruje i Ed Murrow, který o jedno desetiletí později znovu demonstroval účinnost rozhlasu v procesu utváření veřejného mínění objektivním zpravodajstvím, když odhalil demagogii, na níž byla založena protikomunistická kampaň senátora Josepha McCarthyho.
Vaughanova studie je originální a užitečná. Český čtenář se však neubrání otázce, proč si autor, který je dobře obeznámen s naší nedávnou minulostí, na podporu své teze o významu rádia a televize v demokratickém politickém procesu nezvolil přesvědčivější příklady z českých dějin. Zvlášť názorné by našel hned tři: Z budovy nad pražským Muzeem byla koordinována iniciativa ke třem převratům a hnutím odporu: osvobození v květnu 1945, komunistickému puči v únoru 1948 a protestu proti sovětské invazi v srpnu 1968. Konec pražského jara je v této souvislosti zvlášť zajímavý. Tehdy rozhlas dočasně, zatímco političtí představitelé byli v moskevském zajetí, zastupoval de facto stát vnitřně i navenek a vytvořil tak unikátní jev v politologických dějinách.
***
LITERATURA FAKTU
VYŠLO ČESKY Boj o vlny. Rozhlas v mnichovské krizi
David Vaughan Vydaly Radioservis a Cook Communications, Praha 2008. 224 strany.
