„Před časem se mě ptali, jestli jsem ochotna jednat o odprodeji. Řekla jsem, že se jednání nebráním,“ řekla LN majitelka areálu Zdeňka Pařízková. Víc nechtěla záležitost komentovat. „Prodej teď není aktuální, ale nezlobte se, víc neřeknu,“ dodala pouze.
Ministryně Stehlíková minulý týden uvedla, že vlastník souhlasí s prodejem za úředně odhadnutou cenu a že koupě i přestavba areálu bude stát do 20 milionů korun. Je to tedy výrazně méně než u druhého romského tábora v Letech, kde funguje výkrmna vepřů a mluví se až o stovkách milionů korun.
Muzeum romské kultury má první nástin využití Správcem areálu v Hodoníně u Kunštátu by se mělo stát Muzeum romské kultury sídlící v Brně. „Zatím máme jen návrh využití. Záleží teď na ministerstvu kultury, které by se mělo vyjádřit,“ uvedla ředitelka muzea Jana Horváthová. Dvacet milionů by ale podle ní stačilo asi jen na odkup, na přestavbu by byly potřeba další peníze. Podle ní by v hodonínském areálu mohlo vzniknout výukové a vzdělávací centrum věnované dějinám a kultuře Romů. Návrh počítá i s využitím ubytovací kapacity.
Expozice věnovaná holokaustu
Školáci, studenti, ale třeba i úředníci by tam mohli přijíždět na několikadenní kurzy. „Je to ale opravdu jen návrh, neexistuje žádný konkrétnější projekt,“ zdůraznila Horváthová.
Vznik „detašovaného pracoviště“ by brněnští muzejníci uvítali i z dalších důvodů. Prostory v moravské metropoli totiž již muzeu nestačí. „Je nám to hodně těsné. Nestačí ani kanceláře, ale hlavně ani výstavní prostory a depozitáře,“ vysvětlila Horváthová. Pokud se tedy v Hodoníně u Kunštátu bude něco budovat, pak by tam ráda viděla i prostory pro vystavení i uskladnění sbírek.
„Mohla by tam být expozice věnovaná holokaustu či výstava mapující romské výtvarné umění. Podařilo se nám již dát dohromady rozsáhlou sbírku, ale nemůžeme ji zatím představit veřejnosti,“ posteskla si Horváthová.
Z původního koncentračního tábora, který fungoval v letech 1942 až 1943, zůstaly stát dvě budovy, které se staly součástí rozlehlého rekreačního střediska. To respektuje původní členění areálu, dlouhé dřevěné domy z válečné doby ale většinou nahradily nové stavby, na místě jedné z nich je dokonce nedávno opravený plavecký bazén. Lidé, kteří se tam o víkendu rekreovali, kroutí nad záměrem hlavou.
„Byli jsme u pohřebiště Romů, kteří tady zemřeli, je kousek odtud v lese. Ale měnit to tady celé na velký památník, to tedy opravdu nevím,“ naznačil jeden z rekreantů. Jméno ale uvést nechtěl. „Podívejte se na Kounicovy koleje v Brně. Tam za války popravili více než 1300 lidí a jsou tam stále studentské koleje,“ dodal jeho soused.
Žalov je na Moravě tím, čím Lety v Čechách
Podle historických dokumentů prošlo Žalovem 1396 lidí, z toho 207 jich tam zahynulo a jsou pohřbeni v nedalekém lese. Většinu odvezl v srpnu 1943 hromadný transport do osvětimského koncentračního tábora. Události připomíná mohutný kámen s nápisem v češtině a v romštině u zachovalého domu a samo pohřebiště, kde je kromě kamene z poválečného období také jedenáct let starý monument výtvarníka Eduarda Oláha s romskými symboly - torzem kola kočovného vozu a koňským chomoutem.
Tábor v Hodoníně u Kunštátu sloužil pro Moravu ke stejnému účelu jako známější tábor v Letech pro Čechy. Oba měly stejnou kapacitu, která byla záhy několikanásobně překročena. Romové přitom zdůrazňují, že tábory měly téměř výhradně český personál. „Češi mají velký památník v Lidicích pro jejich mrtvé z války. To je proto, že chtějí mít památník proti Němcům. Ale my nemáme žádný náš památník, protože nás nezabíjeli Němci. Nás zabíjeli Češi,“ konstatoval Eduard Čermák, jehož rodiče přežili věznění v Letech, v knize Paula Polanského Tíživé mlčení.
Ministryně Stehlíková minulý týden uvedla, že vlastník souhlasí s prodejem za úředně odhadnutou cenu a že koupě i přestavba areálu bude stát do 20 milionů korun. Je to tedy výrazně méně než u druhého romského tábora v Letech, kde funguje výkrmna vepřů a mluví se až o stovkách milionů korun.
Muzeum romské kultury má první nástin využití Správcem areálu v Hodoníně u Kunštátu by se mělo stát Muzeum romské kultury sídlící v Brně. „Zatím máme jen návrh využití. Záleží teď na ministerstvu kultury, které by se mělo vyjádřit,“ uvedla ředitelka muzea Jana Horváthová. Dvacet milionů by ale podle ní stačilo asi jen na odkup, na přestavbu by byly potřeba další peníze. Podle ní by v hodonínském areálu mohlo vzniknout výukové a vzdělávací centrum věnované dějinám a kultuře Romů. Návrh počítá i s využitím ubytovací kapacity.
Expozice věnovaná holokaustu
Školáci, studenti, ale třeba i úředníci by tam mohli přijíždět na několikadenní kurzy. „Je to ale opravdu jen návrh, neexistuje žádný konkrétnější projekt,“ zdůraznila Horváthová.
Vznik „detašovaného pracoviště“ by brněnští muzejníci uvítali i z dalších důvodů. Prostory v moravské metropoli totiž již muzeu nestačí. „Je nám to hodně těsné. Nestačí ani kanceláře, ale hlavně ani výstavní prostory a depozitáře,“ vysvětlila Horváthová. Pokud se tedy v Hodoníně u Kunštátu bude něco budovat, pak by tam ráda viděla i prostory pro vystavení i uskladnění sbírek.
„Mohla by tam být expozice věnovaná holokaustu či výstava mapující romské výtvarné umění. Podařilo se nám již dát dohromady rozsáhlou sbírku, ale nemůžeme ji zatím představit veřejnosti,“ posteskla si Horváthová.
Z původního koncentračního tábora, který fungoval v letech 1942 až 1943, zůstaly stát dvě budovy, které se staly součástí rozlehlého rekreačního střediska. To respektuje původní členění areálu, dlouhé dřevěné domy z válečné doby ale většinou nahradily nové stavby, na místě jedné z nich je dokonce nedávno opravený plavecký bazén. Lidé, kteří se tam o víkendu rekreovali, kroutí nad záměrem hlavou.
„Byli jsme u pohřebiště Romů, kteří tady zemřeli, je kousek odtud v lese. Ale měnit to tady celé na velký památník, to tedy opravdu nevím,“ naznačil jeden z rekreantů. Jméno ale uvést nechtěl. „Podívejte se na Kounicovy koleje v Brně. Tam za války popravili více než 1300 lidí a jsou tam stále studentské koleje,“ dodal jeho soused.
Žalov je na Moravě tím, čím Lety v Čechách
Podle historických dokumentů prošlo Žalovem 1396 lidí, z toho 207 jich tam zahynulo a jsou pohřbeni v nedalekém lese. Většinu odvezl v srpnu 1943 hromadný transport do osvětimského koncentračního tábora. Události připomíná mohutný kámen s nápisem v češtině a v romštině u zachovalého domu a samo pohřebiště, kde je kromě kamene z poválečného období také jedenáct let starý monument výtvarníka Eduarda Oláha s romskými symboly - torzem kola kočovného vozu a koňským chomoutem.
Tábor v Hodoníně u Kunštátu sloužil pro Moravu ke stejnému účelu jako známější tábor v Letech pro Čechy. Oba měly stejnou kapacitu, která byla záhy několikanásobně překročena. Romové přitom zdůrazňují, že tábory měly téměř výhradně český personál. „Češi mají velký památník v Lidicích pro jejich mrtvé z války. To je proto, že chtějí mít památník proti Němcům. Ale my nemáme žádný náš památník, protože nás nezabíjeli Němci. Nás zabíjeli Češi,“ konstatoval Eduard Čermák, jehož rodiče přežili věznění v Letech, v knize Paula Polanského Tíživé mlčení.
