PRAHA Na první pohled to jsou dvě úplně běžné základní školy. Každá z nich nabízí nějakou specializaci či rozšířenou výuku některých předmětů a mají vlastní projekty financované z Evropské unie. Přesto řeší zásadní problém: rodiče k nim nechtějí dávat své děti. Přesněji řečeno - neromští rodiče své neromské děti.
Důvod? Ve školách je velké množství romských dětí. „Naše škola je ve spádové oblasti, kde je koncentrovaná romská komunita. Stalo se nám to, co je již i empiricky dokázáno. Tedy že stačí, aby bylo ve škole nad třicet pět procent romských školáků, a je okamžitě veřejností označena jako „cikánská“. Výsledkem je, že rodiče dávají neromské děti raději někam jinam,“ vysvětlila ředitelka pražské základní školy Grafická Ivana Rosová. Podle jejích slov totiž veřejnosti stále záleží na tom, do jaké společnosti dítě přijde.
Se stejným problémem se potýká už několik let i její kolegyně ze základní školy Havlíčkovo náměstí Irena Meisnerová. I ona vymýšlí různé programy a projekty, kterými by do své školy nalákala větší počet neromských dětí. Zatím se jí to ale příliš nedaří. „Zajímavé ale je, že nám neromské děti, které nastoupily do první třídy, neodcházejí. Normálně pokračují až do deváté třídy. Jen k nám nepřicházejí nové,“ řekla. Pokud však přece jen k zápisu přijdou, jsou to velmi často děti ze sociálně slabých rodin. „Bývají na ještě daleko nižší úrovni než romské děti,“ dodala.
Obě školy si proto daly za cíl, sehnat víc neromských dětí. Ivana Rosová to zkoušela v mateřince, která je součástí školy a z většiny zaplněná neromskými dětmi. Rozhodla se, že rodičům nabídne rozšířenou výuku estetické výchovy. Od výtvarné přes hudební a dramatickou výchovu až po tanec.
„Velkou část rodičů to zaujalo. Jenomže oni mají z naší školy strach. Ne proto, že by si mysleli, že je u nás výuka na úrovni bývalých zvláštních škol. Bojí se, že jsou u nás drogy a šikana,“ krčí rameny Rosová. „To je ale nesmysl. U nás jsou tak monitorované vztahy mezi dětmi jako na většině ostatních škol ne,“ dodala.
Chybí systém Obě ředitelky proto vítají, že se ministerstvo školství „pustilo“ do sčítání romských dětí na základních a praktických školách. Podle jejich slov není možné předstírat, že žádný problém neexistuje, když tyto děti potřebují podporu.
Ze své zkušenosti navíc vědí, že samotným romským dětem nedělá potíže o sobě říct, že jsou Romové. Naopak. Tyto děti i jejich rodiče se ke své etnické příslušnosti hlásí.
Za velký problém vidí hlavně nedostatečnou podporu škol, které romské děti integrují, a chybějící systém jejich podpory. „Fungují u nás asistenti, předškolní výchova i poradenská centra. Ale jen v rámci projektů. To je špatně,“ říká Meisnerová. Projekty totiž skončí a škola nemá z čeho odborníky platit. „Něco takového musí být součástí školského systému, ne jen nadstandardem té které školy,“ dodala.
