Romové se o prázdninách vždy postarají o zábavu. Okurková sezona se tak lépe překoná.
Mluvím-li o Romech jako o nich, sám Romem jsa, je na místě to vysvětlit. Cítím se být Čechem stejně jako Romem. Tím chci zdůraznit, že moji předkové v tomto prostoru žijí už po staletí a stali se nedílnou součástí té společnosti. Dívám se na Romy jako Čech a na Čechy jako Rom – a je to docela sranda.
Když Kanada zavedla víza na prahu prázdnin, a vše bylo jasné, toto téma rychle zapadlo v zapomnění a hle: je tu nová romská epizoda: rumunský princ se málem (teď už docela) utopil a hned ho přišlo posílit několik desítek poddaných. Nezastírám, že se mi to líbilo jako projev solidarity a soudržnosti lidí jednoho kmene, věc dnes nevídaná. Chovali se celkem přijatelně, a dokonce přiznali, že moc peněz nemají, i když chudáky nejsou. Nebylo však patrné, že by je jejich královské veličenstvo nějak výrazněji podpořilo.
Prosím vás: jaký princ? Bez ochranky? Copak jeho otec nevěděl, jakým nebezpečím může být vystaven v gadžovském světě a daleké cizině? Je dobře známo, že Romové neumí plavat, a moc bych za to nedal, že to nedovede ani jeho královské veličenstvo. Ale vědět to mohl a opatření učinit mohl taky. Bylo by taky ozdobou, kdyby princ měl ochranku z chudých gadžů, kteří umí dobře plavat a střílet. A to chudí gadžové umí! Skutečný velmož si tak nějak podobně vždy počínal.
Snad mi nebude příliš vyčítáno, když ke všemu, co se tu píše o rumunských Romech, a naznačuje, že by mohlo platit pro všechny, řeknu něco pravé skutečnosti bližšího. Kdy budeme skutečnými barony Znám všechny ty barony a prince, jednoho máme dokonce v Brně, chodí za mnou, když něco potřebuje. A to jsem „Rumungro“ (olašskými Romy tak hanlivě nazývaný Rom, který pracuje). A jako Rumungro si tak trochu s gustem na všechny ty Olachy, Sinty, Kalderaše, Kále a kolik ještě romských odnoží existuje, musím přisolit. Je to jinak.
Všechno je to hra, jistý druh folkloru. Romové své vůdce nazývali předákem – „Angluno Rom“. Žádný král to nikdy nebyl. To až časem při vzájemném soužití, byť nevraživém a nepřátelském, Romové mnoho věcí přejímali a to i ty, které nepatřily do jejich kultury. Mimo jiné taky hierarchii společností, v nichž se pohybovali, tedy i království a majestáty, ač jim nikdy žádné území ani panství nepatřilo. Ale líbilo se jim to, kdopak by si nezakládal na majestátu a z toho plynoucích výhod.
Dobrá! Mohu tuto romskou hierarchii přijímat jako svým způsobem pozitivní, byť nejsem žádný monarchista. Skutečnými romskými barony, princi a králi se však staneme teprve tehdy, až se zmocníme vzdělání a dovedností všeho druhu do té míry, abychom ve společnosti hráli roli skutečných a užitečných partnerů. Nikoliv jako postavičky z folklorních hrátek, což možná mnohý z nás činí, při vší úctě a zdvořilosti.
O autorovi| Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě
