Nejhorší možné místo a nejhorší možná doba. Tak experti mluví o havárii ropné plošiny Deepwater Horizon, při níž začala 20. dubna do Mexického zálivu unikat ropa. Pokusy o její zastavení zatím selhávají. Co se s ropou v moři děje, jak se jí můžeme zbavit a jaké následky bude mít havárie na přírodu?
Především není ropa jako ropa. Ta, která nyní vytéká z nepovedeného vrtu, obsahuje málo lehkých složek, takže je hustá a těžká. Špatně hoří a špatně se jí zbavuje. Situaci komplikuje také to, že se do vody dostává ve velké hloubce, jeden a půl kilometru pod hladinou.
Z principu je ropa lehčí než voda, takže vyplave na hladinu. Než se tam ale dostane, ztratí se z ní část nejlehčích - těkavých látek. Na hladině poměrně rychle následují další změny. Během prvních 24 hodin ztratí ropa asi čtvrtinu objemu tím, že se z ní odpaří lehké uhlovodíky.
„Uplatňuje se výpar, který závisí na teplotě, větru i způsobu vlnění. Také dochází k fotochemickému odbourávání ropných látek. Pak se ropa mění v gelovitou hmotu. Část této emulze klesá ke dnu, kde se postupně odbourává při procesu biodegradace, na němž se podílejí bakterie, řasy, některé houby a prvoci, kteří ropu postupně rozkládají,“ vysvětluje hydrolog a geograf docent Bohumír Janský z Přírodovědecké fakulty UK v Praze, který je předsedou Českého národního výboru pro spolupráci s mezivládní oceánografickou komisí UNESCO.
V té době už je ropa částečně promíchaná s vodou a tvoří jakousi pěnu nebo emulzi. Proto se nepodařily pokusy zbavit se ropné skvrny na hladině ohněm. „Tato metoda je omezená, protože máte poměrně málo času pro její použití - ropa se musí zapálit, dokud obsahuje lehké frakce, pak už zkrátka nehoří. Také nesmí být příliš promíchaná s vodou, což závisí i na velikosti vln,“ vysvětluje Jakub Kanta ze společnosti Dekonta, která se specializuje na likvidaci nebezpečných látek z životního prostředí. Oheň je tedy vhodnou zbraní po haváriích tankerů, ze kterých vyteče ropa na hladinu, ale pro případ, kdy uniká ze dna, se nehodí.
Co se s ropou děje dál? „Po několika měsících pilné práce mikrooganismů zbývá ještě asi 15 procent původního objemu ropy. Tyto plovoucí ropné látky jsou již těžko odbouratelné a v moři mohou zůstat řadu let. Obsahují vysoce jedovaté aromatické uhlovodíky, například karcinogenní látky jako 3,4 -benzylpyren,“ objasňuje Bohumír Janský. Disperzanty ano, či ne?
V Mexickém zálivu se jako vhodná metoda číslo jedna jeví odčerpávání ropy z hladiny pomocí speciální lodě. Potom se nasazují tzv. disperzanty, látky, které ropu rozdělí na menší kapky, aby k ní mikroorganismy měly lepší přístup. Právě tento postup je ale do jisté míry kontroverzní. Někteří odborníci poukazují na studie, které nedávno prokázaly toxický vliv samotných disperzantů například na pstruhy nebo korály. Sice se tedy zbavíme skvrny na povrchu a ochráníme pobřeží, ale otrávíme živočichy ve vodním sloupci a na dně.
„Obecně je použití disperzantů jednou z hlavních sanačních metod při likvidaci ropných havárií. V hlubokých vodách se s úspěchem používají, protože se efektivně naředí. Zmínění koráli žijí v mělkých mořích, a tam se používání těchto látek nedoporučuje,“ říká Jakub Kanta. „Neznamená to, že by neměly žádný škodlivý vliv na životní prostředí, ale vždycky je třeba volit menší zlo,“ dodává.
Do Mexického zálivu letadla rozprášila asi milion litrů látky zvané Corexit. Koncem května ale americká Agentura pro ochranu životního prostředí nařídila majiteli vrtu společnosti BP, aby začala používat méně toxickou látku.
„Je pravda, že dnes se dají používat méně škodlivé disperzanty, ale rozhodovalo nejspíš také to, že Corexit byl včas k dispozici v potřebném množství,“ konstatuje Jakub Kanta.
Mrak pod hladinou Dalším sporným krokem bylo použití disperzantů přímo u zdroje úniku na dně moře. „Je to dosud nevyzkoušený experiment - likvidace havárie takového rozsahu a v takové hloubce tu ještě nebyla, takže všechno se děje poprvé, nejsou žádné zkušenosti a těžko můžeme jednoznačně říci, že je nějaký postup dobrý nebo špatný,“ říká docent Janský. Vzápětí ale připomíná, že v hlubších vrstvách oceánu žije řada organismů citlivých i na minimální změny teplot, a stejně tak mohou být citlivé i na chemické změny prostředí.
Pokračování na straně 31
Dokončení ze strany 29
„Zdálo se to být dobrý nápad, teď to ale vypadá, že použití disperzantů přímo v místě úniku může mít za následek vznik podmořského mraku kapek ropy, která se pak šíří v hloubce a těžko s ní lze jakkoliv nakládat,“ připouští Jakub Kanta.
Podle některých zpráv totiž velikost skvrny na hladině zdaleka neodpovídá skutečnému rozsahu katastrofy - velké množství ropy zůstává ve vodním sloupci. Podle časopisu Science k tomu může přispívat také metan, který z vrtu uniká společně s ropou a do jisté míry působí jako přirozené disperzní činidlo. Když už se do moře dostala ropa rozptýlená do kapiček, objevil se nápad přilít k ní hnojivo, aby se rychleji namnožily mikroorganismy, které ji spořádají. „To úzce souvisí s metodou biodegradace. Spočívá v izolaci bakterií, jejich namnožení a aplikaci v zasaženém prostředí,“ upřesňuje Jakub Kanta. Její součástí někdy bývá právě i použití hnojiv.
Podle českého experta ale použití této metody musí předcházet pečlivé posouzení konkrétního území. Navíc má pomalejší a dlouhodobý účinek, takže se nasazuje spíš u pobřeží v pozdějších fázích sanace.
Nápad s hnojením v Mexickém zálivu navíc vyznívá poněkud paradoxně, protože právě u jeho břehů se nacházejí tzv. mrtvé zóny - oblasti s nedostatkem kyslíku. Spotřebovaly ho sinice, jež se přemnožily právě díky nadbytku hnojiv, přinesených sem řekami z pevniny.
Biologové zatím nemají jasno v tom, co ropa s těmito zónami udělá. Na jednu stranu dál zabrání pronikání kyslíku do vody, na stranu druhou ale tmavý povlak na hladině zbrzdí fotosyntézu samotných sinic. „Opět je to situace, jaká tu ještě nebyla, takže ji vědci budou sledovat a pak budeme moudřejší,“ říká Bohumír Janský.
Hurikán může poslat ropu do Evropy Odborníci se shodují, že pro ropnou havárii v Mexickém zálivu nyní opravdu není vhodná doba. Sice tu panují tropické teploty, což výrazně urychluje rozklad ropy, ale zároveň právě v těchto dnech začíná sezona hurikánů. Meteorologové přitom předvídají, že letos bude obzvlášť silná, protože je Karibské moře hodně prohřáté - a právě teplá voda vzniku hurikánů nahrává.
Z toho důvodu nelze předvídat, jakým směrem bude ropná skvrna putovat. Zatím převládá jihovýchodní vítr, což není dobrá zpráva pro pobřeží Louisiany a dalších přilehlých amerických států. Na druhou stranu se díky tomu zatím ropa nedostává mimo záliv. Příchod hurikánu ale může všechno změnit.
„Mezi Kubou a Floridou se nachází jeden z nejsilnějších mořských proudů zvaný Floridský, který je zárodkem Golfského proudu. Pokud k němu hurikán ropu zanese, může ji odnést k východním břehům Floridy a celých Spojených států. Nelze vyloučit, že by ji Golfský proud zanesl až do Evropy, například ke břehům Británie,“ popisuje možný vývoj Bohumír Janský.
Rozhodně přitom nemusí jít o zřetelně viditelnou tmavou skvrnu na hladině. Hlubinný proud může přenášet rozptýlené kapky těžších frakcí ropy zcela nepozorovaně.
Pro zasažené ekosystémy ropa pochopitelně znamená velkou zátěž. Nelze vyloučit, že se nevratně změní mikrobiologické složení vody v celém Mexickém zálivu, což by zásadním způsobem ovlivnilo i skladbu ostatních živočichů. Podle výzkumů se například množí bakterie rodu Vibrio. Patří mezi ně i původce cholery, ale jeho množení podle expertů naštěstí nehrozí.
Velkou část pobřeží tvoří mangrovové porosty a mokřady, které jsou útočištěm mnoha druhů rostlin a živočichů. Navíc je právě v plném proudu hnízdní sezona ptactva a u pobřeží zálivu hnízdí údajně až 70 procent ptáků severní Ameriky. Mnozí z nich jsou na tahu zpátky z Jižní Ameriky a právě v těchto místech se zastavují.
Zvláštní pozornost věnují biologové podle časopisu Science také pěti místním druhům vzácných mořských želv a více než 20 druhům mořských savců, mezi něž patří delfíni a ohrožení vorvani.
Pro rybaření je nyní uzavřena více než třetina vod Mexického zálivu. U břehů jsou také krevetové a ústřicové podmořské farmy. „Jejich majitelé i rybáři v podstatě přišli o živnost. Kdo by si kupoval ryby nebo ústřice z této oblasti - i kdyby prodejci deklarovali, že nezapáchají?“ soudí docent Bohumír Janský. Od řas po tuňáky Vědci z Národního ústavu pro výzkum oceánů a atmosféry chtějí v následujících měsících monitorovat vliv ropy na všechny složky potravního řetězce v moři od jednobuněčných řas až po tuňáky.
Nejde totiž zdaleka jen o emotivní výjevy umírajících zvířat obalených černým slizem, jakkoliv jsou smutné. Škodlivé látky mohou putovat potravním řetězcem a způsobovat vývojové a genetické změny u dalších generací živočichů, případně také u člověka. Hurikány přitom mohou ropu zahnat poměrně daleko proti proudu do ústí řek, takže zasáhne i sladkovodní ekosystémy.
Ropa navíc dokáže rozpouštět i další škodlivé látky, které sama neobsahuje, ale jež jsou ve vodě přítomné. „Delta Mississippi je znečištěna řadou látek z pevniny, dodnes tam najdeme třeba zbytky DDT, jehož používání je už léta zakázané. Ropa ho rozpouští milionkrát rychleji než voda, takže se pak může snadněji vázat do potravních řetězců,“ upozorňuje docent Janský.
***
ROPNÁ HAVÁRIE V MEXICKÉM ZÁLIVU Podle odhadů se havárie vrtné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu. stane největší katastrofou všech dob, alespoň pokud jde o množství uniklé ropy. Rozsah dopadů na přírodu půjde vyhodnotit až s odstupem. Záleží na tom, kam vítr mořské proudy ropu donesou a kdy se podaří únik zastavit.
NEJVĚTŠÍ ROPNÉ HAVÁRIE
1. Perský záliv, 1991 Iráčtí vojáci otevřeli kohoutky vrtů, vyteklo 1,5 milionů tun ropy
2. Mexiko, 1979 při havárii plošiny Ixtoc vyteklo 480 tisíc tun ropy
3. Trinidad a Tobago, 1979 řecký tanker se srazil s jinou lodí, vyteklo 287 tisíc tun ropy
4. Uzbekistán, 1992 při těžbě ropy v údolí města Fargona vyteklo 285 tisíc tun ropy
Aljaška, 1989 Při havárii amerického tankeru Exxon Valdez vyteklo „jen“ necelých 40 tisíc tun ropy, ale v chladném podnebí se rozkládá mnohem pomaleji
5.-6. Írán, 1983 při havárii plošiny Nowruz Field vyteklo 260 tisíc tun ropy
5.-6. Angola, 1991 při havárii plošiny ABT Summer 1500 km od pobřeží vyteklo 260 tisíc tun ropy
7. Francie, 1978 z liberijské lodi Amoco Cadiz vyteklo 223 tisíc tun ropy Škodlivé látky mohou putovat způsobovat vývojové a genetické změny
