Nejdůležitější součástí vzduchu pro vznik povětrnostních jevů je vodní pára. Její množství kolísá od 0,01 procent objemu vzduchu v suchých a studených oblastech po čtyři procenta nad mořem v blízkosti rovníku.
Největší množství vodní páry, jež vzduch může obsahovat, je dáno jeho teplotou. Čím je teplejší, tím více jí pojme. Pokud vzduch obsahuje maximum vodní páry, pak říkáme, že je nasycený. Toho je dosaženo přidáním vlhkosti nebo ochlazením vzduchu na tzv. teplotu rosného bodu. Při ochlazení vzduchu pod tuto teplotu přebytečná vodní pára začíná kondenzovat.
Míru vlhkosti vzduchu lze vyjádřit několika způsoby. Absolutní vlhkost udává množství kg vody v jednom m3 vzduchu. Měrná vlhkost vyjadřuje, kolik gramů vodní páry je v kg vlhkého vzduchu. Nejvýstižnější charakteristikou je relativní vlhkost vzduchu. Udává poměr mezi množstvím vodní páry ve vzduchu a množstvím par, které by měl vzduch o stejném tlaku a teplotě při nasycení. Když je vzduch nasycený, rovná se 100 % a jeho teplota pak odpovídá teplotě rosného bodu.
