Zrovna minulý týden Ústavní soud upřesnil antidiskriminační judikaturu, když dal za pravdu úředníkovi, který měl za to, že byl propuštěn kvůli stáří – napříště bude muset zaměstnavatel prokázat, že ho nediskriminoval. Když už o ničem jiném, svědčí to o tom, že nástroje chránící rovné zacházení v našem právu nescházejí.
Někteří lidé si myslí, že i tady platí čím víc, tím líp, zejména když to přichází z Evropy. „Zatímco zbytek zemí Evropské unie již diskutuje o dalším zkvalitnění práva občanů EU na rovné zacházení, Česká republika teprve teď naplnila slib, který dala před vstupem do EU. Věřím, že občanská společnost, která se zmobilizovala ve prospěch schválení tohoto zákona, nepoleví,“ komentoval včera schválení antidiskriminačního zákona ve sněmovně předseda zelených Ondřej Liška. Je příjemné, i když pro něj asi nepochopitelné, že ta občanská společnost není pobočkou jeho strany ani EU. Že v ní zaznívají i hlasy opačné. Že proti dalšímu škatulkování lidí a reglementování lidských vztahů mluví i žena, tj. představitelka skupiny, kterou má antidiskriminační legislativa prý chránit, navíc žena úspěšná, kterou nikdo nemůže podezírat, že je a priori proti EU anebo že neví, co mluví.
Čtěte „Právo na rovnost...“ na straně 4
