* Bývalý americký vyjednávač při balkánské krizi 90. let Richard Holbrooke varoval před rozpadem Bosny a Hercegoviny. Jak moc je tento scénář reálný a je vůbec možný, uskutečnitelný?
Tento scénář je absolutně nereálný, je úplně vyloučený. Také jsem mnohokrát upozorňoval bosenské politiky, aby si nehráli s emocemi lidí v souvislosti s tématem rozdělení. Takový scénář v Bosně a Hercegovině nepřipadá v úvahu. Je to nemožné politicky, protože nikdy s tím nebudou souhlasit všechny tři národy, je to nemožné ale i technicky, protože Bosna a Hercegovina na rozdíl od Československa má nevyjasněné určité otázky. Republika srbská například nemá kompaktní území, Srebrenice se nachází na území Republiky srbské. Je to také nepřípustné morálně. A nikdy to nebude akceptovat ani mezinárodní společenství. Nechci vůbec ani přidávat tomuto tématu větší váhu tím, že ho budu komentovat. Říkal jsem i místním politikům, aby se tím přestali zabývat, je to nonsens. Je potřeba, aby se namísto toho začali soustředit na věci, které jsou důležité pro budoucnost země.
* Rozdělení je tedy vyloučené, ale jsou schopné tyto tři bosenské národnosti žít v jednom státě?
Oni žijí v jednom státě a množství věcí se jim v tomto jednom státě již podařilo. Problémem je limitovaná loajalita Srbů ke společnému státu a také to, že pro značnou část bosňáckého establishmentu jsou Republika srbská a její existence vnímané jako historická nespravedlnost. A tak mají za svou prioritu v uvozovkách odstranění této nespravedlnosti. A to jsem rovněž říkal bosňáckým představitelům, že oni na jednu stranu hovoří o tom, že jsou pro tento stát, pro Bosnu a Hercegovinu, ale na druhou stranu polovinu této země vnímají jako nepřátelské území, to se tak nedá. A podobné je to u Srbů, ti tvrdí, že akceptují Bosnu a Hercegovinu ale zároveň praktickými kroky ten stát oslabují, zejména vliv státních institucí. Stále je zde silně používána nacionalistická rétorika. Ale žili spolu a žít spolu dokážou.
* V Praze jste se setkal s českými politiky. Čeho se vaše jednání týkala?
Zejména jsem poděkoval ministru Schwarzenbergovi za to, že se mu podařilo vrátit debatu o Bosně a Hercegovině do centra pozornosti tím, že poslal společně s britským ministrem Milibandem dopis týkající se tohoto tématu ostatním kolegům z Evropské unie. To pomohlo tu debatu rozproudit. Také jsem poděkoval České republice za konkrétní finanční příspěvek do naší kampaně na prezentaci EU v Bosně a Hercegovině. Máme rozpracovanou strategii, teď i finanční příspěvky, takže můžeme tuto kampaň rozběhnout ještě více.
* Jak by mohla Bosně a Hercegovině pomoci Česká republika a její předsednictví Evropské unie?
Za prvé, Česká republika bude jako předsednická země dohlížet na implementaci míru, bude tam hovořit jménem Evropské unie. Za druhé, na dobu českého předsednictví připadá rozhodnutí o budoucí podobě mezinárodní přítomnosti v zemi. Nejpozději v březnu musí být toto rozhodnutí uskutečněno. Obrovská úloha českého předsednictví bude také při dosažení jednoty v Evropské unii v názoru na tuto zemi. Téma Bosny a Hercegoviny bude tématem českého předsednictví bez ohledu na to, zda by si to Česká republika přála, či nepřála. Já jsem vždy zastával názor, že nové členské země mají výhodu, pokud jde o Západní Balkán, protože mohou mentálně mnohem lépe pochopit, co se tam děje. Proto bychom měli tuto výhodu používat k tomu, abychom ovlivňovali politiku EU. Protože Balkán je specifický, těžko to pochopí Britové či Francouzi, jednodušeji to pochopíme my.
„Stále je zde silně používána nacionalistická rétorika. Ale žili spolu a žít spolu dokážou.“
