Poměr odborníků k úředníkům a politikům se v komisi, která radním doporučuje, jak mezi žadatele rozdělit balík peněz na granty, od té doby více méně vyrovnal. O odbornosti a kompetentnosti například divadelního kritika Vladimíra Justa, kurátorky a kulturní manažerky Marty Smolíkové, taneční publicistky Niny Vangeli či kritičky umění Věry Jirousové lze sotva pochybovat. Společně s nimi však v komisi zasedají i lidé, jejichž povolanost v posuzování hudebních, divadelních či výtvarných děl je přinejmenším značně diskutabilní.
Předseda komise Ondřej Pecha (ODS) je svou současnou profesí především politik, stejně jako Radek Lohynský (ODS) nebo František Stádník.
Nad všemi politiky i úředníky v tomto ohledu vyčnívá šéf oboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu pražského magistrátu Jan Kněžínek. Kritika na jeho hlavu se snáší od zástupců všech kulturních odvětví, od architektů přes divadelníky až po památkáře. Lidé z Klubu za starou Prahu dokonce letos v dubnu vyzvali radního pro kulturu Milana Richtra, aby Kněžínka odvolal. Hovořili o něm jako o „diletantovi, který svou neodbornost již ani neskrývá“. Podle ochránců památek se jeho nekompetentnost projevuje například v nerespektování stanovisek Národního památkového ústavu a mediální neobratnosti. Radní pro kulturu a památky Milan Richter slíbil, že na odboru nechá provést personální audit. Zatím na něj ale nedošlo.
Ani sám Richter příliš povolanosti k rozhodování o kultuře neprokazuje. Jako absolvent České zemědělské univerzity a podnikatel v módním půmyslu svůj post radního v resortu kultury legitimizuje hlavně svou mediání zdatností a ambicemi.
