Lidovky.cz: Co říkáte na to, že strany, kromě dvou hodně netypických, nedokázaly postavit kandidáta do prezidentské volby?
Odlišme dvě věci: zda strany jsou skutečné strany a druhá věc je prezidentský kandidát v přímé volbě. Dnešní strany autentickými politickými stranami nejsou, nevidím tam žádné stranictví. Fialovi a jeho předchůdcům, zejména Topolánkovi, se podařilo jakýkoli stranický smysl ODS vynulovat.
Jiná věc je navrhování kandidátů v chaotickém světě přímé volby. Nejsem si jist, zda je to vůbec možné. V našem světě je kandidát, je-li stranický, do značné míry dopředu handicapován. Nějak vznikla a přímou volbou se posílila představa, že prezident má být něco jako duch nad vodami, nepatří nikam a nejlépe by bylo, kdyby přiletěl z Ameriky jako blahé paměti Švejnar.
Ono to politickým stranám skoro nelze vyčítat. V den, kdy došlo v parlamentu k hlasování o přímé volbě prezidenta, jsem jako prezident měl na Hradě schůzku s předsedou jedné klíčové strany, která neměla nikdy přímou volbu ve svém programu, ale hlasovala pro všemi deseti. A když na Hrad dorazil, asi s dvouhodinovým zpožděním, tak řekl, musel jsem hlasovat pro. Říkal jsem mu, vždyť vy jste to nikdy neměli v programu, nebudu říkat my, asi tušíte, která strana to byla.
