Podle docenta pražských práv Jana Kudrny je nezbytné umožnit snazší vysílání vojáků na záchranné operace. S tím počítá i ústavní novela, kterou předložilo ministerstvo obrany. „Mohou totiž nastat situace, kdy je potřeba jednat rychle. Každý den prodlení znamená zvýšení rizika pro život nebo zdraví například našich občanů v cizině,“ vysvětluje Kudrna.
Lidovky.cz: Kdo dnes rozhoduje o vysílání českých vojáků do ciziny?
Za obranu České republiky je odpovědná vláda, a to jak v době míru, tak i ve válce. Podílí se na tom i jednotlivá ministerstva. Pokud se zhoršuje bezpečnostní situace, může ministerstvo zahraničních věcí působit diplomaticky, aby konflikt nenastal. Průběžně o vývoji informuje vládu, obě komory parlamentu, prezidenta i veřejnost.
Vyvine-li se situace tak, že je potřeba vyslat naše vojáky, rozhodne o tom vláda. To upravuje v článku 43 Ústavy ČR odstavec 4. Vláda musí o vyslání okamžitě informovat parlament, který může rozhodnutí kabinetu zrušit.
Lidovky.cz: Co nastane, když chybí souhlas státu, který by měl vojska přijmout, jak žádá podmínka ústavy, anebo když jde o situaci, na kterou zmíněné tři důvody vyslání vojáků do zahraničí v ústavě nepamatují?
V takovém případě vláda rozhodne o vyslání vojáků, ale pro záměr musí získat souhlas parlamentu. Nemůže vyslat vojáky sama. Vláda má ale klíčovou roli, protože se u ní sbíhají informace z velvyslanectví, ministerstva zahraničních věcí, od vojenských přidělenců a od zpravodajských služeb.
Vláda má také pracovní nástroje, jako je Bezpečnostní rada státu. Jde tedy o mozkové centrum. Kromě výslovně vyjmenovaných tří případů, navíc s časovým omezením, však nemůže vláda konat sama.
Lidovky.cz: Jak mění současný stav novela ústavy z dílny ministerstva obrany?
