Pracoval jsem ve válce v Bosně a Hercegovině s přestávkami v období 1992–1996. Kromě článků pro česká média, včetně LN, a dodávek humanitární pomoci pro UNICEF prostřednictvím tehdy ještě Nadace Člověk v tísni jsem v Sarajevu strávil rok mezi koncem roku 1995 a 1996 jako korespondent Open Media Research Institute. Spolupracoval jsem i jako poradce zástupce prvního Vysokého představitele Carla Bildta Michaela Steinera a vedl i vyjednávání Mezinárodního trestního tribunálu (ICTY) s některými z osob obviněných z válečných zločinů. O válce v Bosně jsem vydal i knihu.
Jsem proto šokován lehkostí, s jakou LN otiskly rozhovor svého dopisovatele v Rusku s plukovníkem Andrejem Děmurenkem (Obdivu Srbů k Mladičovi se nedivím, LN 3. 12.). Každý, kdo se o tento problém alespoň trochu zajímá, včetně těch, kdo se pokusí ověřit informace s pomocí internetového vyhledávání, nemůže nevědět, že tento kontroverzní svědek byl v roce 2007 při svojí výpovědi u ICTY usvědčen ze lži. Při křížovém výslechu žalobce Waespiho postupně přiznal, že nikdy neexistovala žádná písemná zpráva jeho „vyšetřovacího týmu“. Jako důvod uvedl, že „věc byla tak jasná, že nebylo třeba nic psát“. Důkazy pro svá tvrzení, která údajně má ve svém „osobním archivu“, „zapomněl do Haagu přivézt“. Později dodal, že nemohl přivézt „důvěrné dokumenty UNPROFOR, které si ze Sarajeva odvezl jako suvenýr“. Netušil, že ICTY má k dispozici zřejmě nejúplnější archiv dokumentů a záznamů komunikace UNPROFOR z té doby. Nedokázal rozeznat ani jednu z fotografií míst, která údajně navštívil při vyšetřování a o kterých autoritativně tvrdil, že z nich nemohlo být vystřeleno z minometu na sarajevské tržiště v Markale. Nakonec musel přiznat, že žádný vyšetřovací tým, který by vedl, neexistoval, protože ve snaze obelhat soud uvedl jména kapitána Tulejeva a majora Kuželjova a připravená žaloba soudu doložila, že šlo o jeho řidiče a bodyguarda. Mimochodem všichni tři byli v té době příslušníky ruské vojenské rozvědky.
Soud odsoudil generála Dragomira Miloševiče, v jehož prospěch Děmurenko svědčil, ke 33 letům vězení za spáchání řady válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Soud rozhodl o tom, že minometné ostřelování „mimo jakoukoliv pochybnost“ pocházelo z pozic bosenskosrbských jednotek pod jeho velením.
Jan Urban, New York University Praha
