Ještě před rokem měla nadnárodní firma Stannah vyrábějící schodišťové výtahy svou brněnskou pobočku v hale na Černovických terasách, kde pracovalo zhruba 90 lidí. Od jara se ale postupně přesouvá do nových hal k líšeňskému Zetoru a aktuálně zaměstnává téměř dvojnásobek pracovníků. A za rok touto dobou jich bude nejspíš až 220 díky dalším plánovaným prostorům.
Firmě se zkrátka daří. „Poptávka po našich produktech stoupá kontinuálně, teď se dá dokonce říct, že je enormní. Jsme neustále zahlceni,“ přibližuje technický ředitel brněnské pobočky britské rodinné firmy Jaroslav Lengál.
Čím si vysoký zájem vysvětlujete?
Roli v tom může hrát i covid. Spousta lidí má problémy, zadýchávají se do schodů nebo jim nemoc zkrátka pošramotila zdraví.
Jak se vyvíjí poptávka za celou dobu, co v Brně působíte, tedy od roku 2007?
Tehdy jsme vyrobili 280 kusů našich produktů ročně, v roce 2015 to bylo téměř 9 500 a loni už přes jedenáct tisíc. Co jsme tak vyprodukovali za celý rok 2007, jsme byli o osm let později schopni vyrobit prakticky za dva týdny. Ročně tak v průměru rosteme v desítkách procent.
To přece nemůže být jen covid.
Jde hlavně o návaznost na stárnutí populace, protože našimi zákazníky jsou především staří lidé se zdravotními problémy, které jim už nedovolí vyjít schody. Zároveň poptávku ovlivňují i dotační programy v jednotlivých zemích.
Kde je možné na vaše výrobky čerpat dotace? Nejsem si vědom, že by to bylo možné v Česku.
Tady skutečně ne, ale třeba když byla finanční krize v roce 2009, zadotovalo schodišťové výtahy Německo a my jsme byli snad jedinou z firem v okolí, kde zaměstnanci měli přesčasy. Jinde se naopak produkce omezovala.
S rozšiřováním vaší výroby už za rok nejspíš více než zdvojnásobíte počet zaměstnanců oproti loňské situaci. Jak složité je obsadit takové množství volných míst ve vašem oboru?
Jednoduché to není, trošku s tím bojujeme, takže jsme přešli i na zaměstnávání zahraničních pracovníků, převážně z Ukrajiny. Dá se říct, že konstantně nabízíme práci pro lidi ve výrobě, převážně pro svářeče, ale nejen ty. Obecně jde o práci s kovem, takže u nás najdou uplatnění také zámečníci nebo montážní dělníci.
Schodišťový výtah, jejž Stannah vyrábí, si představím jako zařízení, které je připevněné ke schodišti, zejména v budovách, kde není možné vybudovat výtah klasický. Popisuji to správně?
Je to tak. Má tři hlavní komponenty: kolejnici, vozík, který po ní jezdí, a sedačku. Tady v Brně tvoříme jen kolejnice, ale pro celý evropský trh. V současnosti ovšem i na jejich výrobě spolupracujeme s pobočkami v Anglii, které nám vypomáhají, když jsme v Brně zahlcení, aby dodací lhůty nebyly příliš dlouhé.
Kdy se sem přemístí veškerá výroba evropských kolejnic, jak je v plánu s aktuálním přesunem do větších a nových prostor?
Ono se to už tak pomalu děje, ale doufejme, že vše bude hotové v třetím kvartálu příštího roku.
Senioři jsou vašimi zákazníky, ale asi to i kvůli výši důchodu nebudou moc ti čeští, spíš si myslím, že ti ze západní Evropy. Existují vůbec důchodci v Česku, kteří si takové zařízení domů na schody kupují?
Je jich sice méně, ale pořizují si jej. Pro české zákazníky vyrobíme týdně zhruba pět kolejnic. Je pravda, že ne každý na to má finančně, proto někde v zahraničí existují právě dotační programy. Našimi klienty nemusí být jen staří lidé ve věku kolem 70 až 80 let, ale třeba také invalidé nebo méně pohybliví, kteří schody nemůžou vyjít, avšak potřebují se do patra dostat. Teď nám v zakázkách obrovsky roste Itálie.
Proč právě ta?
To ani přesně nevím, ale je možné, že tam také mají nějakou formu dotací. Každopádně výroba italských kolejnic už téměř dohnala produkci do Německa. Začátkem roku byla prognóza, že by ji mohla dokonce i převýšit.
Jaroslav Lengál vede brněnskou pobočku britské rodinné firmy, která tvoří takzvané schodišťové výtahy.
Liší se kolejnice pro Itálii a Německo, když jste je pojmenováním odlišil?
Trochu tvarově, ale jinak je to standardní produkt. Kolejnice na první pohled vypadá pořád stejně, nicméně je zároveň vždy unikátní podle konkrétního schodiště. Obchodník vždy přijede k zákazníkovi domů, ten mu ukáže schodiště, na které chce výtah postavit, vše si zaměříme, následně se kolejnice vyprojektuje a pošle do výroby.
V Česku máte okolo pěti zakázek za týden, kolik toho vyrobíte pro Německo a Itálii?
To je tuším 250 kusů týdně, takže ten rozdíl je opravdu výrazný. Dalšími velkými zákazníky jsou Francie, Rakousko nebo Španělsko. Česko by naopak na grafu zaujímalo jedno z nejmenších procent.
Proč firma Stannah v roce 2007 zamířila právě do Brna? Hraje roli, že oproti Německu tu nemá tak vysoké náklady na mzdy?
To asi ano, Česká republika je zároveň ve středu Evropy, což je výhodná poloha. Přepravovat kolejnici z Anglie do Itálie je nákladnější než z Česka.
Ale vyrábíte tady jen kolejnice, další komponenty se stále tvoří v Anglii a musí se odtud dovážet. Je to ovlivněné tím, že váš produkt je nejtěžší součástí?
Ano, a taky tím, že každá kolejnice je, jak jsem říkal, unikátní a ušitá na míru konkrétního schodiště, zatímco zbytek se víceméně opakuje, je lépe skladovatelný i přepravitelný.
Je možné přidat vaše zařízení na každé schodiště, nebo to někde nelze?
Existují parametry, že minimální šířka schodiště by měla být 800 milimetrů. Dále musíme zohlednit i příkrost schodiště, protože s výtahem lze stoupat jen do určitého úhlu. Nezvládneme tak úplně všechno, ale je to vždy na individuálním posouzení.
