Z duše mi mluví úterní dopis Jana Štolby redakci LN, v němž reaguje na nehorázný rozhovor, který vyšel v tomto listu v sobotu s Radkem a Ondřejem Brzobohatými, a trefně definuje jejich „rozmytí zřetelných kontur věcí do blátivého nepoznatelna“. Co taky chcete poznatelného v zemi, kde bývalý premiér Paroubek chodí za maškaru na plesy estébáckého hoteliéra Vlastimila Dvořáka a kamarádí s dalšími fízly, což vysvětluje jako „věci, které osobně nepřeceňuje“. No bodejť! Objevil se nám též exemplář pozoruhodného mrtvého brouka (latinsky Bohuslav Sabbaticus), který si již nepamatuje, proč jako ministr financí ausgerechnet Dvořákovi prominul na daních 26 milionů korun! Myslí si tento muž pravým jménem Sobotka, že celý národ upadl na náledí na hlavičku?
Zpět k Brzobohatým. Prostoduché názory synka Ondřeje na píseň Udavač z Těšína a Nohavicu („ať již něco řekl, nebo neřekl“) okomentoval už Štolba a neomlouvá je ani čtyřiadvacet let dotyčného. Víc mě zaujalo, jak sveřepě se jeho otec drží legendy, že nesměl hrát. Nebudu opakovat, co jsem napsal, když 16. ledna 2004 ze sebe v Magazínu LN dělal oběť režimu. Nyní tvrdí znovu: „I když k tomu komunisti přispěli, rozhodl jsem se k tomu vlastně já sám.“ Statečné, leč jaksi nekonkrétní. Šířeji se rozpovídal v loňském seriálu vzpomínek v Divadelních novinách. Podle nich v roce 1972 „přišel totální zákaz hrát ve filmu, televizi i rozhlase“. Dokonce ho, chudáka, zbavili role kapitána Jaroše ve Vávrově Sokolovu, kterou dostal Martin Štěpánek. Díky intervenci Otakara Vávry šel k audienci za vedoucím oddělení kultury ÚV KSČ Müllerem, a poté co mu odmítl podepsat odsouzení Všech dobrých rodáků a Ucha, vstal a vypadl. Výborně.
Umělec však dlouho netrpěl. Viz fakta. Po necelých dvou letech točil v Ťapákově „dramatu“ ze SNP Deň, ktorý neumrie. Na Barrandov se pokorně vrátil coby ekonomický náměstek Stavoprojektu, který se „v roce 1968 politicky zapletl, a proto nemá v závodě důvěru“ ve Strnadově blábolu Běž, ať ti neuteče (1976). O rok později posloužil režimní parodii na Rodáky v Kachlíkově filmu O moravské zemi, kde hrál hospodáře, jenž se zprvu brání vstupu do JZD, ale nakonec je zvolen do předsednictva. Postava z nejhanebnějších - letec Bláha z pěti epizod 30 případů majora Zemana, který v únoru 1948 prchne do emigrace, stane se špionem, tajně se vrací do vlasti, aby škodil, nechá si dokonce udělat plastiku, ale neunikne zasloužené smrti ze zbraně Honzy Zemana.
Brzobohatému budiž vzorem kolega Jiří Lábus, na kterého teď jistý trumbera v Britských listech vytáhl za to, že podpořil kampaň ke stavbě amerického radaru v Brdech, úlohu v zemanovské epizodě Mimikry. O tomto úletu přitom herec několikrát kajícně promluvil, naposledy v interview v čerstvém Týdnu, kde zmiňuje i omluvu členům Plastic People, „jak se za to stydím, že to bylo svinstvo, což skutečně bylo“.
Vsouvislosti s těžkou amnézií rodiny Brzobohatých líp chápu zprávu, že dle výzkumů japonských vědců je krátkodobá paměť u pětiletého šimpanze lepší než u člověka.
***
Brzobohatému budiž vzorem Jiří Lábus. O svém úletu několikrát kajícně promluvil, naposledy v interview v čerstvém Týdnu, kde zmiňuje i omluvu členům Plastic People.
