Ve vzdálenější i nedávné minulosti se poměrně často stávalo, že slovenští umělci studovali v Praze, a někteří tu dokonce zůstávali nebo se sem aspoň vraceli či dodnes vracejí. Milan Dobeš však patří k Čechům, kteří natrvalo přesídlili do Bratislavy. Ve slovenské metropoli žije již desítky let. Je tam právem považován za významnou osobnost, dokonce má v centru města (jako jeden z mála současných umělců) vlastní muzeum. V něm je jeho stálá expozice a zároveň se tam zásluhou jeho evropských kontaktů pořádají výstavy konstruktivistů z dalších zemí.
Milan Dobeš patří k nejvýraznějším středoevropským představitelům kinetického umění. Již od konce padesátých let vytvářel rozpohybované světelné objekty, tedy ve stejné době jako slavný Nicolas Schöffer. V Praze měl v roce 1966 samostatnou výstavu v budově Melantrichu na Václavském náměstí, ale pak se tu o něm dlouhá léta mlčelo. Před časem se konečně jeho objekty představily v Museu Kampa (2003).
Nová interpretace Tentokrát se koná jeho samostatná výstava v pražské Galerii Zdeněk Sklenář, která se již léta soustřeďuje hlavně na osobnosti generace nastupující koncem padesátých a počátkem šedesátých let. Setkáme se tu s díly z rozmezí let 1959 a 1971.
Jde sice o malý výběr z Dobešova díla, ale zároveň o nezvyklou instalaci, kterou připravil známý multimediální umělec Federico Díaz. Ten vlastně Dobešovo dílo nově interpretoval. Jeden z kinetických objektů umístil před bílou stěnu tak, že světlo odrážené zrcadly vytváří v pravidelném rytmu proměňované obrazce. Dobeš si ve svých objektech hraje s odrazem barev a okolního prostředí v konkávních i konvexních zrcadlech.
V nejranějších pracích ještě můžeme zaznamenat ohlasy strukturální tvorby. Vzápětí však vznikl jeho první, a zřejmě i vůbec první kinetický objekt v tehdejším Československu, který je v expozici také vystaven. Pak následují díla, v nichž autor propracovával vztahy mezi pohybem a světlem.
Expozice je komorní, ale přitom přináší srozumitelný výklad tvorby autora, který se jako jeden z mála českých či slovenských umělců výrazněji prosadil i v mezinárodním měřítku. Stačí zmínit některé z úspěchů. Byl totiž pozván například k účasti na významné výstavě Kunst – Licht – Kunst (Umění – světlo – umění) v Eindhovenu (1968) a jeho objekty se představily i na prestižní Dokumentě v Kasselu (1968). Již dávno se staly také předmětem zájmu řady zahraničních sběratelů.
***
HODNOCENÍ LN ***** Milan Dobeš Galerie Zdeněk Sklenář Do 24. 5.
